Syn.: Horminum verticillatum (L.) Mill., Covola verticillata (L.) Med., Salvia mollis D. Don, Salvia peloponnesiaca Boiss. et Heldr., Hemisphace verticillata (L.) Opiz
Česká jména: šalvěj přeslínatá (Presl 1819), šalvice vřetenatá (Opiz 1852), šalvěj přeslenatá, babské ucho (Sloboda 1852), šalvěj přeslenatá (Čelakovský 1879, Dostál 1950), šalvěj přeslenitá (Dostál 1989, Kubát 2002)
Slovenská jména: šalvia zvrtlíkatá (Reuss 1853), šalvia praslenatá (Dostál 1950, Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Lamiaceae Lindl. – hluchavkovité
Salvia verticillata
Rozšíření: V ČR roste v termofytiku i mezofytiku roztroušeně. Pravděpodobně se nejedná o naši původní rostlinu, ale o dávno zdomácnělý archeofyt. Původní snad je ještě tak na jižní Moravě a Slovensku. V Evropě je původní v oblasti Středozemí a v jihovýchodní Evropě, na Balkánském poloostrově, ve střední Itálii, v Malé Asii a Sýrii. Od jihovýchodní Anglie přes Francii a Německo ji najdeme po Ukrajinu a evropskou část Ruska. Východněji pak na Kavkaze a v severním Iránu. V severozápadní části střední Evropy a v severozápadní Evropě se vyskytuje jen druhotně, např. v Lužici je doložena asi z roku 1800.
Ekologie: Roste na výslunných travnatých svazích v subxerotermních až mezofilních trávnících, často na člověkem ovlivněných stanovištích – na okrajích komunikací, v opuštěných lomech, na železničních náspech, na úhorech, rumištích, nádražích. Dává přednost hlubším vysýchavým, bázemi a živinami bohatým těžkým půdám. Najdeme ji ve společenstvech svazů Bromion erecti, Festucion valesiacae, Onopordion acanthii, Convolvulo-Agropyrion a řádu Prunetalia (křoviny lesních plášťů). Kvete v červnu až červenci.
Salvia verticillata
Popis: Trvalka s tlustým větveným hlavním kořenem a zřídka větvenou kořenovou hlavou. Lodyhu má přímou, zřídka vystoupavou, 30–100 cm vysokou. Obvykle je nevětvená, nebo větvená jen v horní části. Rostlina je roztroušeně až hustě odstále měkce chlupatá, s vtroušenými přisedlými kulovitými žlázkami. Za květu již chybí listová růžice, na stonku jsou 4 až 5 párů listů. Čepel listů je široce trojúhelníkovitě vejčitá, na bázi srdčitá, uťatá až střelovitá. Okraj listu je nepravidelně zubatý, na řapíku obvykle s 1–2 páry oddálených segmentů. Dolní lodyžní listy a listy přízemní růžice jsou dlouze řapíkaté, s čepelí 6–9(–12) cm dlouhou a 5–7(–9) cm širokou. Řapík dolních listů je obvykle 6–10, výjimečně až 15 cm dlouhý, horní listy jsou až přisedlé. Květenství se skládá z lichopřeslenů, které jsou bohaté, s 12 až 30 květy. Listeny v květenství jsou drobné, kratší než květy. Jsou vejčitě kopinaté, 8–11 mm dlouhé a 3–5 mm široké, nazpět ohnuté. Květy jsou na 4–6 mm dlouhých stopkách, po odkvětu dolů sehnutých. Kalich je dvoupyský, 5–7 mm dlouhý, zelený, fialově naběhlý, až fialový, řídce až hustě odstále chlupatý s kulovitými žlázkami. Horní pysk kalichu se člení ve 3 trojúhelníkovité cípy, dolní pysk je 2cípý. Cípy jsou úzce trojúhelníkovité, zašpičatělé. Koruna je dvoupyská, růžovofialová až fialová, vzácně špinavě bílá, 11–13 mm dlouhá. Korunní trubka je 2krát delší než kalich a je rovná, v ústí s věnečkem chlupů. Horní pysk koruny je rovný, na vrcholu mírně vykrojený, na svrchní straně hustě pýřitý. Dolní pysk koruny je dvoulaločný, lysý. Tyčinky s prodlouženým spojidlem spolu s čnělkou vyčnívají z koruny, kratší rameno není rozšířené. Laločnaté nektárium má nejkratší zadní lalok. Tvrdky jsou elipsoidní nebo vejcovité, 1,6–1,9 mm dlouhé, 1,1–1,2 mm široké, hnědé, matné. Rostlina je proměnlivá v odění a velikosti listů.
Využití: Nektarodárná rostlina – šalvějový med je bílý a hustý, jemně voní a pomalu krystalizuje. Podle literárních údajů má vysokou produkci nektaru s velkým obsahem cukrů, z čistého porostu by bylo možno získat více než 500 kg medu na hektar.
Salvia verticillata
Salvia verticillataSalvia verticillata
Salvia verticillata
Salvia verticillata
Salvia verticillata
Fotografoval Ladislav Hoskovec, ve dnech 2. 7. 2006 (Újezd u Brna) a 8. 7. 2016 (Polabí, Rostoklaty).