Syn.: Sambucus vulgaris Lam.
Čeleď: Sambucaceae Link – bezovité

Rozšíření: Evropa kromě nejsevernějších oblastí, v Asii se vyskytuje od Černého moře přes Kavkaz po Kaspické moře. Byl zavlečen i na sever Afriky. U nás se vyskytuje hojně po celém území, nejvíce rozšířený je v teplejších oblastech.
Ekologie: Roste na pasekách, světlinách, okrajích lesů, rumištích, v obcích a podél vodních toků. Vyhovují mu vlhké, humózní půdy bohaté na dusík.
Popis: Až 7 m vysoký keř nebo strom, bohatě větvený. Větve v mládí lysé nebo roztroušeně chlupaté, starší nepravidelně rozbrázděné, dřeň bílá až nažloutlá. Kořenový systém plochý. Listy vstřícné, řapíkaté, lichozpeřené s 2–3 jařmy. Lístky téměř přisedlé, kopinaté až vejčitě kopinaté, 4–8 cm dlouhé, 1,5–3 cm široké, pilovitě zubaté. Květenstvím je plochý vrcholík, 10–25 cm v průměru. Kalich pravidelný, pěticípý, trubkovitý, kališní cípy trojúhelníkovitě vejčité, přibližně 0,5 mm dlouhé. Koruna pětičetná, kolovitá, až 8 mm v průměru, korunní cípy tupé, bílé až nažloutlé. Plodem je lesklá, černofialová, až 6 mm velká peckovice. Kvete od června do července.
Využití: Bez černý byl v minulosti velice ceněnou a lidmi rozšiřovanou rostlinou. Šťáva z plodů se používala k barvení látek nebo jako nápoj, z plodů se dále vyráběly zavařeniny, víno a likéry, květenství se obalovala a smažila podobně jako květák. Všechny části rostliny se využívaly v lidovém léčitelství – pro zmírnění bolesti zubů, horečky nebo kašle, na popáleniny, k zastavení krvácení z nosu atd.



Fotografováno dne 10. 6. 2003 (Praha-Písnice).










