Syn.: Amerlingia racemosa (L.) Opiz
Česká jména: bez červený (Presl 1819), bez červený, babulka, babulinky (Sloboda 1852), amerlingova hroznatá (Opiz 1852), bez červený (Čelakovský 1879, Polívka 1912, Dostál 1989, Mareček 2001, Kubát 2002)
Čeleď: Adoxaceae Trautv. – pižmovkovité; Sambucaceae Link – bezovité
Sambucus racemosa
Rozšíření: Roste ve střední Evropě, v severních oblastech jižní Evropy a vzácně v západní Evropě. Dále pak v Rumunsku, v Bulharsku a v západní části Ukrajiny. Na východě areál druhu zasahuje až na Dálný východ. Vyskytuje se i v Severní Americe. U nás se vyskytuje roztroušeně až hojně, zejména v pahorkatinném až horském stupni.
Ekologie: Bez červený roste v listnatých i v jehličnatých lesích, na křovinatých stráních, v roklinách a na pasekách. Osidluje vlhké, humózní, hlinité až kamenité půdy, bohaté na živiny. Je rozšiřován ptáky, ale ne tak hojně jako příbuzný bez černý (Sambucus nigra).
Sambucus racemosa
Popis: Keř, dorůstající do výšky 1–3 m, s přímými nebo obloukovitě prohnutými, světle hnědými větvemi. Borka je hnědá až šedohnědá, s výraznými lenticelami. Dřeň je skořicově hnědá. Lichozpeřené listy mají 10–25 cm dlouhé čepele, které jsou v obrysu široce vejčité. Jednotlivé lístky jsou eliptické, vejčité až podlouhle vejčité, pilovitě zubaté, na vrcholu dlouze zašpičatělé a na bázi klínovité. Květenství je latovité a mnohokvěté. Květy jsou malé, kalich má trojúhelníkovité cípy. Koruna je kolovitá, žlutavě zelená až nazelenalá, s kališními cípy vejčitými a nazpět ohnutými. Plodenství se skládá z červených peckovic. Kvete v dubnu a v květnu.
Poznámka: Dříve se používal v lidovém léčitelství.
Sambucus racemosaSambucus racemosa
Sambucus racemosa
Fotografováno ve dnech 5. 7. (Liptál, Háj) a 6. 7. 2008 (Liptál, Lůžko).