Česká jména: žilenec blatný (Presl 1846), potočnivka nejobecnější (Sloboda 1852), solnička Valerandova (Čelakovský 1879, Polívka 1912, Dostál 1950), solenka Valerandova (Dostál 1989, Kubát 2002)
Slovenská jména: žilenec Valerandův (Reuss 1853), soľnička Valerandova (Dostál 1950), soľanka Valerandova (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Primulaceae Vent. – prvosenkovité
Samolus valerandi

Samolus valerandi

Rozšíření: Subkosmopolitní druh rostoucí v mírném pásu Evropy, Makaronésie, Asie, Severní Ameriky, na atlantickém pobřeží Jižní Ameriky, v jižní i střední Africe a jižní Austrálii. V přímořských oblastech se vyskytuje roztroušeně, ve vnitrozemí vzácně jen na slaniskách. U nás se dříve vyskytoval vzácně v nížinách středních a severozápadních Čech, především v okolí rybníku Blato na Poděbradsku. V současnosti roste solenka zřejmě již jen na dvou lokalitách na jižní Moravě, nedávno byla po letech znovu nalezena v PP Netřebská slaniska u Neratovic.
Ekologie: Roste na zasolených loukách, v příkopech, na obnažených dnech, v přímořských oblastech i na skalnatých útesech – halofyt. Kvete od června do července.
Popis: Vytrvalá bylina, 5–50 cm vysoká, lysá nebo roztroušeně chlupatá, lodyha přímá, listy celokrajné, spodní v přízemní růžici, řapíkaté, kopisťovité, 2–6 cm dlouhé, lodyžní listy střídavé, řapíkaté až přisedlé, květy v koncových hroznech, stopkaté, 5četné, kalich zvonkovitý, koruna kolovitá, 2–4 mm v průměru. Plodem je tobolka.
Ohrožení a ochrana: Ve vnitrozemský oblastech je solenka Valerandova velmi vzácná a zároveň výrazně ustupuje. V ČR je zařazena mezi kriticky ohrožené druhy (C1t), ve stejné kategorii je chráněna také zákonem (§1), na Slovensku je druhem vyhynulým (RE).
Samolus valerandi
Samolus valerandi
Fotografováno dne 29. 6. 2005 (Portugalsko, Madeira, severní pobřeží – útes u Seixalu).