Syn.: Evaiezoa laurentiana Raf., Evaiezoa rivularis Raf., Lobaria rivularis (L.) Haw.
Čeleď: Saxifragaceae Juss. – lomikamenovité
Saxifraga rivularis
Rozšíření: Cirkumpolárně rozšířený arktoalpínský druh, vyskytuje se v celé Arktidě, jižněji sestupuje po horských hřebenech až do jižního Norska a severního Skotska, najdeme ho v horách Kamčatky, Skalistými horami zasahuje až do amerických států Utah a Colorado. V areálu se rozlišují dva poddruhy.
Ekologie: Roste na vlhkých a mokrých skalnatých stanovištích s řídkou vegetací, v tundře, v substrátech s vysokým obsahem dusíku a organického materiálu, např. v mělkých rašeliništích, mechových porostech a pod skalisky s ptačími koloniemi; v pásmu od pobřeží až do nadmořské výšky okolo 2000 m. Kvete v červnu až srpnu.
Saxifraga rivularis
Popis: Vytrvalá bylina, volně polštářovitá až trsnatá, obvykle zelená, s tenkými podzemními oddenky; dorůstá až do výšky 12 cm. Lodyhy jsou přímé, někdy vystoupavé, na bázi řídce pýřité, u vrcholu řídce až hustě pokryté žláznatými chlupy, zelené, mohou být i nachově naběhlé. Listy jsou střídavé, v paždí spodních listů vyrůstají drobné pacibulky; bazální listy jsou řapíkaté, čepel je v obrysu ledvinitá, 0,3–0,7 × 0,4–0,9(–1,2) cm velká, dlanitě laločnatá, obvykle s 5 okrouhlými, na vrcholu špičatými laloky; lysá až řídce chlupatá; lodyžní listy jsou krátce řapíkaté až přisedlé, horní lodyžní listy (1–2) jednoduché. Květy jsou uspořádány v terminálních vrcholících po 2–3, někdy jednotlivé, stopky a češule jsou lysé nebo řídce až hustě žláznatě chlupaté, listeny 2–3, řapíkaté, až 3laločnaté, redukované. Kališní lístky jsou přímé, eliptické až vejčité, 1,0–1,7 mm dlouhé, někdy rezavě hnědé, na okrajích lysé, řídce žláznatě brvité nebo žláznatě chlupaté; korunní lístky jsou bílé, někdy narůžovělé, eliptické až obvejčité, 2–6 mm dlouhé, 2–3krát delší než kališní lístky. Plody jsou tobolky.
Saxifraga rivularis
Saxifraga rivularis
Fotografoval Josef Jordán, dne 13. 8. 2012 (Norsko, kraj Telemark, nad jezerem Heddersvatn).