Syn.: Agaricus alneus L., Agaricus alneus Reichard, Agaricus multifidus Batsch, Apus alneus (L.) Gray, Merulius alneus (L.) J. F. Gmel., Merulius alneus (Reichard) Schumach., Merulius communis (Fr.) Spirin et Zmitr., Schizophyllum alneum J. Schröt., Schizophyllum alneum (Reichard) Kunze, Schizophyllum commune var. multifidum (Batsch) Cooke, Schizophyllum multifidum (Batsch) Fr.
Čeleď: Schizophyllaceae Quél. – klanolístkovité
Schizophyllum commune
Rozšíření: Je to jedna z nejhojnějších dřevokazných hub, rozšíření je celosvětové.
Ekologie: Roste v dubnu až prosinci zpravidla ve velkých skupinách na odumřelých i živých kmenech a větvích listnatých stromů. Upřednostňuje buky, lípy, olše a duby. Najde se i na omrzlých a odumřelých větvích ovocných stromů. Na dřevu jehličnatých stromů roste jen velmi vzácně. Najde se i na netradičních substrátech, jako je krmivo pro dobytek, kávová sedlina a jablka, byla nalezena i parazitující na šlahounech jahod.
Popis: Klobouk je tenký a pružný, 1–4 cm široký, vějířovitý až škeblovitý, často laločnatý, podvinutý, většinou bez třeně, k substrátu přirostlý bokem, někdy i svrchní stranou. Vnější povrch je plstnatě chlupatý, bělavý, šedobílý nebo s růžovým nádechem, za vlhkého počasí až šedohnědý. Je na vrchní straně chlupatý, chloupky přesahují přes okraj. Lišty jsou řídké, radiálně uspořádané, na ostří rozčísnuté po celé délce, brvité a zavinuté, barvy šedohnědé až masově hnědé, případně s fialovým odstínem. Jsou pružné, měkké, za sucha spíše kožovité. Dužnina je v mládí měkká, později tuhá, barvy bílé až nahnědlé, bez chuti i vůně. Výtrusný prach je bílý nebo narůžovělý, výtrusy jsou extrémně malé.
Záměny: Je prakticky nezaměnitelná.
Poznámka: Je nejedlá. Způsobuje bílou, vláknitou hnilobu dřeva. Produkty jejího mycelia jsou toxické. Používá se i v laboratoři ke studiu genetiky hub.
Schizophyllum communeSchizophyllum commune
Schizophyllum commune
Fotografováno v prosinci 2007 (okolí Roztok u Prahy).