SCHMALHAUSENIA NIDULANS (Regel) Petr.

Syn.: Arctium eriophorum (Regel et Schmalh.) Kuntze, Carduus horridus (Rupr.) B. Fedtsch., Cirsium nidulans Regel, Cousinia eriophora Regel et Schmalh., Jurinea horrida Rupr., Schmalhausenia eriophora (Regel et Schmalh.) C. Winkl.
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité

Schmalhausenia nidulans

Rozšíření: Endemit pohoří Ťan-šan, vyskytuje se na pomezí jihovýchodního Kazachstánu, Kyrgyzstánu a severozápadu čínské autonomní oblasti Sin-ťiang.

Ekologie: Roste na horských loukách a pastvinách, na kamenitých holích, v ledovcových karech, v nadmořské výšce okolo 3600 m. Kvete od července do srpna.

Schmalhausenia nidulans

Popis: Vytrvalá bylina s lodyhou přímou, 25–40 cm vysokou, nevětvenou, pavučinatě plstnatou, při bázi pokrytou pozůstatky starých listových řapíků. Přízemní listy jsou řapíkaté, čepel je v obrysu eliptická až obkopinatá, dvakrát peřenosečná, 35–40 cm dlouhá a 10–14 cm široká, šedozelená, bělavě huňatá, úkrojky jsou úzce kopinaté, zakončené dlouhým ostnem; lodyžní listy jsou přisedlé, jinak podobné listům bazálním, jen menší. Úborů je 5–10, jsou nahloučeny na vrcholu lodyhy v hlávkatém květenství, které je podepřeno listům poněkud podobnými hustě plstnatými listeny; zákrov je zvonkovitý, dosahuje průměru 2,2–4 cm; zákrovní listeny ve 3 nebo 4 řadách, úzce kopinaté, na vrcholu ostnité, chlupaté; trubkovité květy jsou purpurové. Plodem je obvejcovitá nažka asi 5 mm dlouhá, s nahnědlým chmýrem až 1,3 cm dlouhým.

Poznámka: Rod Schmalhausenia je monotypický a byl pojmenován podle Johanna Theodora Schmalhausena (1849–94), ruského paleobotanika a ředitele botanické zahrady v Kyjevě.

Schmalhausenia nidulans
Schmalhausenia nidulans
Schmalhausenia nidulans
Schmalhausenia nidulans

Fotografováno v červenci 1988 (Kyrgyzstán, Ťan-šan, Kyrgyzský Alatau, hlavní rozvodí Karakol Západ a Karakol Východ jižně od údolí Alamedin).