SCILLA SIBERICA Haw. – ladoňka sibiřská / scilovka sibírska

Syn.: Scilla cernua Red., Scilla amoena var. sibirica Bot. Mag., Scilla uniflora Willd., Scilla sibirica hort., Scilla sibirica Ander., Scilla azurea Gold., Othocallis siberica (Haw.) Speta
Česká jména: skila (Presl 1819, Presl 1846, Opiz 1852), skyla (Sloboda 1852), ladoňka (Čelakovský 1879), ladoňka nící (Polívka 1912), ladoňka sibiřská (Dostál 1950), ladoňka nicí (Dostál 1989), ladoňka sibiřská (Kubát 2002), blankytka sibiřská, ladoňka sibiřská (Štěpánková 2010)
Slovenská jména: ladona (Reuss 1853), scila sibírska (Dostál 1950), scilovka sibírska (Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Asparagaceae Juss. – chřestovité; Hyacinthaceae Batsch – hyacintovité

Rozšíření: Původním tento druh není na Sibiři (jak by se mohlo zdát podle druhového jména), ale na jižní Ukrajině, ve střední části evropského Ruska (především v černozemních oblastech), na Kavkazu, v Malé Asii a Íránu. Byl zavlečen i do Severní Ameriky. U nás se pěstuje běžně v zahradách a parcích, často zplaňuje.
Ekologie: V oblastech původního rozšíření roste v listnatých lesích, v lesních lemech a křovinách, u nás se s ní můžeme setkat v blízkosti lidských sídel a zahrad, podél cest a plotů.
Popis: Vytrvalá bylina, 5–20 cm vysoká, stvol přímý, polooblý nebo hranatý, listy po 2–3 z jedné cibule, sytě zelené, žlábkovité, na vrcholu kápovité. Květenství 1–2(–5)květé, květní stopky nící, okvětní lístky zvonkovitě skloněné, tmavě modré, vzácně i bílé. Kvete od března do dubna. Snadno se množí samovýsevem, zatahuje záhy po odkvětu.
Poznámka: Je to oblíbená zahradní rostlina, u které se cení především brzká doba květu. Vysazuje se do záhonů, často i do trávníků.


Fotografováno ve dnech 10. 4. 2003 a 17. 3. 2007 (Brno a Praha).