Syn.: Sicyos edulis Jacq., Sicyos laciniatus Descourt., Chayota edulis (Jacq.) Jacq., Cucumis acutangulus Descourt., Sechium americanum Poir., Sechium chayota Jacq. ex Hemsl.
Česká jména: sladkojam jedlý (Presl 1846), šušu, šošo, sladkojam jedlý (Polívka 1908), čajot, čočo (Valíček 1989), čajot, mexická okurka (Mareček 2001)
Čeleď: Cucurbitaceae Juss. – tykvovité
Sechium edule
Rozšíření: Pochází ze středního Mexika a snad i Antil, do Evropy byl přivezen s mnoha jinými rostlinami a brzo se rozšířil do teplých oblastí všech kontinentů (Střední a Jižní Amerika, jižní Evropa, ostrov Gran Canaria, Afrika, ostrovy Tichého i Indického oceánu, v Asii Čína, Indie, Nepál, Malajsie, Japonsko, Thajsko a Vietnam, Austrálie a Nový Zéland).
Ekologie: Roste v oblastech s dlouhým teplým vegetačním obdobím na plném slunci, potřebuje častou zálivku, půdu bohatou na živiny, příliš velké horko nesnáší. Pokud slabý mráz zničí nadzemní část rostliny a nepoškodí kořeny, lodyhy znovu vyrazí.
Sechium edule
Popis: Popínavá víceletá bylina, tenké lodyhy mohou dorůst 20–50 m délky, starší lodyhy mírně dřevnatějí. Pod zemí se vytvářejí velké škrobnaté hlízy. Celá rostlina je pokryta jemnými chloupky. Listy mají délku 10–25 cm, jsou v obrysu okrouhlé se srdčitou bází a 3–7 tupými laloky a pilovitým okrajem. Na lodyhách vyrůstají dlouhé úponky, nahoře dvou- až pětiklané. Drobné květy vyrůstají v paždí listů, samčí jsou v hroznech dlouhých 6–30 cm, samičí většinou jednotlivé, mají bělavou barvu. Plodem je brázditá bobule vzhledem připomínající obrácený paprikový lusk se světle zeleným povrchem a tenkou hladkou slupkou, často s řídkými krátkými štětinami. Je dlouhá 7–15(–20) cm, má průměr 5–8 cm, váží 0,3–0,5(–2) kg. Dužnina je vodnatá, chuť nevýrazně nasládlá. Obsahuje jedno ploché semeno, 3–5 cm velké.
Sechium edule
Sechium edule
Využití: Patří k nejstarším kulturním plodinám. Využívají se především jedlé plody, jejichž jemná chuť (chutná mezi cuketou a kedlubnou) vhodně doplňuje jiné potraviny. Přidávají se syrové do salátů, marinují se, přidávají se do koláčů, polévek, upravují na slano i na sladko, podávají zapečené nebo dušené jako příloha, nadívané i smažené. Mladé výhonky se upravují podobně jako chřest, v asijských zemích jako bambusové výhonky, jedlé jsou i mladé listy. Škrobnaté hlízy jsou upotřebitelné jako brambory, používají se i ke krmení dobytka. Jedlá jsou i semena, mají oříškovou příchuť, většinou se ale nekonzumují. Z dlouhých lodyh se dají získat pevná vlákna, z nichž se pletou lehké klobouky. Množí se semeny (zasazuje se celý plod) nebo vegetativně zakořeněním vylomených lodyh. Pěstuje se několik odrůd lišících se tvarem, strukturou a barvou plodů.
Listy a plody mají diuretické, protizánětlivé účinky, působí na kardiovaskulární systém. Čaj z listů se používá při léčbě arteriosklerózy, hypertenze, pomáhá při léčbě ledvinových kamenů.
Sechium edule
Sechium edule
Poznámka: Aztécké jméno chayohtli přepsali Španělé jako chayote. Odvozují se z něho často i jména používaná v jiných zemích: Francouzi a Angličané jej přepisují jako chouchou (šušu), to je i místní jméno fotografovaných rostlin z Réunionu. Hlavní oblastí pěstování zůstává střední Amerika; Mexiko dodává čajot do USA, Kostarika do zemí Evropské unie.
Sechium edule
Fotografováno dne 15. 11. 2010 (Réunion, Cirque de Salazie).