Jean François Séguier se narodil dne 25. listopadu 1703 v Nîmes, zemřel 1. září 1784 tamtéž. Francouzský archeolog, přírodovědec, botanik, sběratel přírodnin.

Jeho otec byl prezidiální rada v Nîmes, také další příbuzní byli soudci a státní zástupci. Podle přání rodiny měl pokračovat v tradici, být soudcem. Nejdříve v jezuitské koleji v Nîmes studoval latinu a další předměty, pak ho rodiče poslali studovat práva do Montpellieru. Tamní univerzita byla známá především výukou lékařství, ke kterému patřila i botanika. Séguier se už doma zajímal o numismatiku a římské památky. V Montpellieru studoval práva, ale věnoval se i botanice a navštěvoval přednášky v botanické zahradě, kde přednášeli P. Baux (1708–90) a A. F. Chicoyneau (1702–40). Díky výborné paměti vše zvládal, ale rodina ho zavolala zpět do Nîmes a měl se věnovat práci u soudu.
V roce 1732 navštívil Nîmes italský spisovatel F. S. markýz Maffei (1675–1755), který se zajímal o archeologii (hlavně o Etrusky). Jako průvodce po místních památkách si najal Séguiera. Později si ho vyžádal i jako doprovod na cesty po Evropě. Tak se Séguier dostal do Paříže do Jardin du Roi, kde několik měsíců uspořádával herbáře podle Tournefortova systému. S Maffeim navštívili Anglii, Holandsko, Německo, Rakousko a Itálii. V Leydenu se setkal s přírodovědcem H. Boerhaavem (1668–1738). Ve Vídni se věnoval astronomii. Dlouhá léta pobýval ve Veroně, kde se věnoval výzkumu území Adige, Veneto, v Alpách sbíral rostliny, minerály i zkameněliny.
Měl obdivuhodnou šíři zájmů – sběratel, astronom, botanik, numismatik, geolog, lze ho považovat za jednoho z prvních paleontologů. Vytvořil sbírku fosilních mušlí a ryb, zajímalo ho, jak se dostaly do horských poloh (sbírka by měla být v přírodovědném muzeu v Nîmes). V roce 1755 zemřel jeho sponzor Maffei, Séguier se vrátil do Nîmes i se svými sbírkami. Pro sbírky postavil dům, kde žil až do své smrti. Ještě v červnu 1766 cestoval na Mont Lozère v blízkém pohoří Cévennes. Do zahrady dostal v roce 1768 darem pajasan (první pajasany byly ve Francii vypěstovány v roce 1751).
Navštěvovaly ho osobnosti z celé Evropy, např. přírodovědci A. Gouan (1733–1821) nebo D. Villars (1745–1814). Zůstala po něm i bohatá korespondence s intelektuály a vědci. Působil jako člen, později i stálý sekretář Académie de Nîmes (v roce 1752 jako zahraniční člen, po návratu do Nîmes v roce 1775 řádný člen, v roce 1765 sekretář). Jeho knihovna obsahovala prý přes 7000 prací, později je věnoval Académie de Nîmes, stejně jako rukopisy, mapy, rytiny, sbírku medailí, starožitností, herbář a ostatní sbírky (1778). V roce 1780 věnoval akademii i svůj dům a značnou částku peněz rozdal chudým. Zemřel pravděpodobně na záchvat mrtvice.
Budova vybudovaná pro jeho sbírky patřila karmelitánům a po roce 1791 (Velká francouzská revoluce) ji postihl osud ostatních církevních budov. Dekretem Konventu byl konfiskován majetek náboženských společností, tedy i tato budova se sbírkami. Teprve v roce 1840 byly zachráněny zbytky sbírek, dnes jsou uloženy v Museum d´Histoire naturelle. Ve své době byl Séguier význačným polyhistorem a osobností evropského intelektuálního života, dnes je téměř zapomenut.
V roce 1740 v Haagu vydal Bibliotheca botanica, v letech 1745–54 tři svazky nikdy nedokončeného díla Plantae Veronenses (seu Stirpium quae in agro Veronensi repriuntur), které dobře hodnotil Linné. V práci uváděl i vlastnosti rostlin a jejich využití, také se zde věnoval fosiliím (bývá uváděn jako první historiograf paleontologie). Ostatní jeho práce zůstaly v rukopisech. V roce 1751 shromáždil 200 tisíc poznámek k řeckým a římským památkám. Napsal práci o stěhovavém ptactvu Verony, dále Projet d’une Histoire générale des Plantes, Nourriture et Anatomie des Plantes; Observations sur quelques plantes et sur d’autres sujets d’histoire naturelle.

Botanická zkratka jeho jména je SÉG. Na jeho počest byly pojmenovány rostliny druhovým jménem např.: Dianthus seguieri, Cistus seguieri, Euphorbia seguieriana, Polygala seguieri.
Euphorbia seguieriana subsp. minor