Syn.: Senecio squalidus subsp. aethnensis (DC.) Greuter
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Senecio aethnensis
Rozšíření: Endemit jižní Itálie: roste v masivu Etny a v dalších pohořích na Sicílii, dále na některých přilehlých ostrůvcích (např. na Liparských ostrovech a na ostrově Ustica), ale také v nejjižnější části poloostrova na jihu Kalábrie.
Ekologie: Stanovištěm jsou otevřená místa na písčitých nebo štěrkovitých podkladech, velmi často na sopečných horninách. Vystupuje až do nadmořské výšky 3050 m.
Senecio aethnensis
Popis: Vytrvalý polokeřík s vystoupavými, 10–50 cm dlouhými, hranatými a proužkovanými větvičkami. Listy jsou střídavé, dužnaté, nápadně sivé, velmi různotvárné, jejich tvar se liší na dlouhém gradientu nadmořské výšky: populace do nadmořské výšky 1000 m jsou dvakrát peřenosečné, s úkrojky 1,5–2 cm dlouhými a asi 2 mm širokými, populace v nadmořských výškách 1000–2000 m čárkovitě obkopinaté, 5–7 cm dlouhé a 1–1,5 cm široké, v horní polovině s 2–4 páry mělkých zaokrouhlených laloků; listy rostlin z nejvyšších výšek (na našich obrázcích) jsou kopinaté, nedělené, na okraji jemně zubaté nebo dokonce celokrajné. Úbory o průměru 1,5–2,5 cm skládají chocholičnatou latu; zákrov je válcovitý až zvonkovitý, 5–6 mm široký, listenů zákrovečku je 5–9, asi 1 mm dlouhých, zákrovních listenů je 13, obvykle 7–9 mm dlouhých; jazykovitých květů bývá 10–14, jsou samičí, se žlutými ligulami asi 1 cm dlouhými; trubkovité květy jsou oboupohlavné, rovněž žluté. Nažky jsou asi 3 mm dlouhé, lysé, žebrované, s bílým chmýrem.
Poznámka: Výše popsaná proměnlivost listů vedla některé badatele k rozlišení tří samostatných druhů: k typu se zpeřenými listy se vztahuje jméno Senecio chrysanthemifolius, k typu ze středních výšek jméno Senecio glaber, a konečně k horským rostlinám jméno S. aethnensis. Mezi typy však existují plynulé přechody. O starčku S. aethnensis se ví, že byl kolem roku 1700 vysazen v botanické zahradě v Oxfordu; vysazené rostliny zde již v průběhu 18. století vygenerovaly typ, který Linné popsal již v roce 1753 jako Senecio squalidus. Dnes není stále úplně jasné, jestli za vznikem druhu S. squalidus stojí mutace, nebo se na něm podílelo i křížení s příbuznými druhy.
Senecio aethnensis
Senecio aethnensis
Senecio aethnensis
Senecio aethnensis
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 26. 9. 2016 (Itálie, Sicílie, svahy Etny nad městečkem Nicolosi).