Syn.: Cineraria candida C. Presl, Cineraria nebrodensis Guss., Cineraria taygetea Nyman, Jacobaea ambigua subsp. nebrodensis (Guss.) Peruzzi et al., Jacobaea candida (C. Presl) B. Nord. et Greuter, Senecio ambiguus subsp. nebrodensis (Guss.) Peruzzi et N. G. Passal., Senecio cineraria subsp. nebrodensis (Guss.) Mabb.
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Senecio candidus
Rozšíření: Endemit Sicílie, velmi vzácně roste jen na malém území v pohoří Madonie nad severním pobřežím ostrova.
Ekologie: Roste na výslunných travnatých nebo křovinatých svazích na mělkých kamenitých půdách na vápencovém podloží v nadmořské výšce 1000–1700 m.
Senecio candidus
Popis: Vytrvalý polokeřík s vystoupavými, 20–50 cm dlouhými lodyhami, které jsou stejně jako listy (na obou stranách) velmi hustě běloplstnaté. Listy jsou dlouze řapíkaté, kopinaté; dolní jsou 8–10 cm dlouhé a 4–6 cm široké, na okraji tupě zubaté nebo s laloky zasahujícími do 1/10–1/3 šířky listu; horní lodyžní listy jsou většinou nedělené, 1–2 cm dlouhé. Úbory tvoří chocholičnatou latu; zákrov je válcovitý až zvonkovitý, 5–6 mm široký, zákrovní listeny jsou šedě plstnaté nebo olysalé, bez vyduté báze; jazykovité květy jsou samičí, se žlutými ligulami; trubkovité květy jsou oboupohlavné, rovněž žluté. Nažky jsou lysé, žebrované, s bílým chmýrem.
Poznámka: Patří do taxonomicky složité příbuzenské skupiny kolem druhů Senecio cineraria a Senecio bicolor, v níž převažují typy se zpeřenými, hluboce členěnými listy; tento druh je má jen zubaté nebo mělce laločnaté. Jednotlivé druhy se rovněž liší mírou a odstínem odění listů – zde jsou chlupy charakteristicky na rubu i líci hustě plstnaté, bílé.
Senecio candidus
Senecio candidus
Senecio candidus
Senecio candidus
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 23. 9. 2016 (Itálie, Sicílie, Polizzi Generosa, Vallone Madonna degli Angeli).