Syn.: Senecio vittarifolius Bojer ex DC., Senecio polyrhizus Baker
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Senecio emirnensis
Rozšíření: Endemit Madagaskaru, vyskytuje se v horách střední části ostrova v provinciích Antananarivo, Fianarantsoa a Toamasina.
Ekologie: Stanovištěm jsou lesíky a řídké křoviny, odlesněná místa, břehy potoků a okraji mokřadů, převážně na kyselých půdách, v nadmořské výšce 1000–2500 m.
Senecio emirnensis
Popis: Vytrvalá bylina s hlavatým oddenkem, dorůstá výšky 20–60 cm; lodyhy jsou jednoduché nebo chocholičnatě větvené, lysé nebo bíle pavučinatě vlnaté. Přízemní listy tvoří růžici, jsou čárkovitě obkopinaté až čárkovité, 3–8 cm dlouhé a 2–4 mm široké, velmi jemně zoubkované, na vrcholu dlouze zašpičatělé. Úbory tvoří chocholičnatou latu; pod každým úborem bývají drobné čárkovité listeny zákrovečku; zákrov tvoří obvykle 15 kopinatých zákrovních listenů asi 4 mm dlouhých; jazykovitých květů je 8, samičích, s žlutými, 3–5 mm dlouhými ligulami; rovněž žluté trubkovité květy jsou oboupohlavné. Nažky jsou jen asi 3 mm dlouhé, žebernaté, lysé nebo papilnaté, s chmýrem.
Poznámka: Druh je dosti proměnlivý, na základě rozdílů ve vzrůstu, tvaru listů a odění se rozlišuje více poddruhů a variet; novější literatura tuto variabilitu ale neklasifikuje.
Senecio emirnensis
Senecio emirnensis
Senecio emirnensis
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 17. 10. 2016 (Madagaskar, Parc national d’Andringitra).