Syn.: Jacobaea erucifolia (L.) P. Gaertn., B. Mey. et Scherb., Jacobaea tenuifolia (Jacq.) J. Presl, Senecio autumnalis (Cariot) Gand., Senecio tenuifolius Jacq.
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Senecio erucifolius
Rozšíření: Rozsáhlý areál zahrnuje Evropu od Britských ostrovů a Španělska po sever Řecka a jih Švédska, dále Turecko, Zakavkazí a severní Írán, v Rusku se vyskytuje přes celou Sibiř až do Mongolska a severní Číny. Zavlečen byl i do Severní Ameriky.
V ČR patří k vzácným druhům, nejhojněji roste na jižním úpatí Českého středohoří, ojediněle ve středních a východních Čechách, na Moravě především v údolí Jihlavy u Mohelna, dále u Mikulova, kdysi v Bílých Karpatech a u Štramberka. Na Slovensku roste v panonské části, nejhojněji v Podunajské nížině.
Ekologie: Stanovištěm jsou suché nebo střídavě vlhké louky, písčiny, lesní pláště, úhory, řidčeji i světlé lesy, dává přednost těžším půdám na bazických podkladech.
Senecio erucifolius
Popis: Vytrvalá bylina s vodorovným oddenkem a krátkými výběžky; lodyhy jsou přímé nebo na bázi vystoupavé, rýhované, pavučinatě vlnaté nebo až lysé, 30–120 cm vysoké, v horní části prutnatě větvené. Listy jsou střídavé, pravidelně rozmístěné na stonku, řapíkaté, 5–13 cm dlouhé a 2,5–7 cm široké; čepel je v obrysu vejčitá, peřenodílná až peřenosečná, ve střední Evropě bez zveličeného koncového úkrojku; úkrojky jsou víceméně ploché, 1–2 mm široké, často na okrajích zubaté. Úbory o průměru 1,3–1,5 cm skládají chocholičnatou latu; zákrov je široce zvonkovitý, zákrovní listeny jsou pavučinatě vlnaté; samičích jazykovitých květů bývá nejčastěji 13, mají světle žlutou ligulu, trubkovité květy jsou oboupohlavné, také žluté. Plody jsou brvité válcovité nažky asi 2 mm dlouhé, na vrcholu s neopadavým bílým chmýrem.
Záměny: Dosti často se zaměňuje s mnohem hojnějším starčkem přímětníkem (Senecio jacobaea), který se vyznačuje vertikálním oddenkem s listovou růžicí, která však za květu odumírá; listové úkrojky má puchýřkovitě zvlněné a koncový úkrojek alespoň u dolních listů je zveličený. Na většině lokalit u nás se liší také dobou kvetení: starček roketolistý rozkvétá obvykle až v druhé polovině léta.
Ohrožení a ochrana: V ČR je červeným seznamem klasifikován jako druh silně ohrožený (C2b), ve stejné kategorii i zákonem chráněný (§2), na Slovensku patří k druhům potenciálně ohroženým (NT), pod jménem Senecio erucifolius subsp. tenuifolius zde rovněž požívá zákonné ochrany (§).
Poznámka: Zatímco v Panonské nížině (nápadně už na jižním Slovensku) se vyskytují rostliny extrémně úzkolisté, které někteří badatelé označují jako Senecio erucifolius subsp. tenuifolius, v jihozápadní Evropě se místy najdou rostliny s listy jen mělce členěnými. Mezi oběma typy však existují plynulé přechody.
Senecio erucifolius
Senecio erucifoliusSenecio erucifolius
Senecio erucifolius
Senecio erucifoliusSenecio erucifolius
Senecio erucifolius
Senecio erucifolius
Fotografováno dne 11. 9. 2015 (Kololeč u Třebenic).