Syn.: Senecio nemorensis auct. non L.
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Rozšíření: Hory střední a jihovýchodní Evropy, od západní Francie přes Německo a Polsko až na západní Ukrajinu. U nás místy hojný, především v horách.
Ekologie: Roste na pasekách, v jehličnatých lesích, na okrajích rašelinišť, v porostech kleče, na kyselých půdách, v pásmu do podhůří až do subalpínského stupně. Kvete od června do srpna.
Popis: Vytrvalá bylina, 30–100(–150) cm vysoká, lodyha přímá, pravidelně olistěná, v horní části bohatě větvená, alespoň v dolní části žláznatá. Dolní listy za květu již zaschlé, střední listy přisedlé, na bázi zaokrouhlené až objímavé, široce vejčité až kopinaté, pravidelně zubaté, tmavozelené. Květenstvím je chocholičnatá lata úborů, zákrov z 9–12 žláznatých listenů, listeny zákrovečku 2–4, úzké, šídlovité, žláznaté, delší než zákrov, jazykovitých květů 5(–6), ligula zlatožlutá, trubkovitých květů 12–22. Plodem je nažka s chmýrem.
Záměny: V ČR rostou tři podobné druhy z okruhu Senecio nemorensis, jejich odlišení někdy činí problémy. Senecio hercynicus se především výrazně liší fenologicky – ve Žďárských vrších kvete od přelomu května a června, ve vyšších pohořích (např. v Krkonoších nebo na Šumavě) obvykle od začátku července; naproti tomu oba další druhy (Senecio germanicus a Senecio ovatus) začínají rozkvétat teprve v druhé polovině července a v plném květu jsou teprve v srpnu. Senecio ovatus je na lodyze vždy lysý, listy mají klínovitou bázi čepele a krátký řapík a listeny zákrovečku nesou nanejvýš řídce roztroušené kratičké žlázka, naproti tomu S. germanicus má chlupy na lodyze i na zákrovečku nežláznaté. Všechny se zřejmě mohou snadno křížit; hybridi se S. hercynicus jsou intermediární nejen morfologicky, ale i fenologicky.
Fotografováno dne 27. 7. 2004 (Orlické hory, PR Komáří vrch).