Syn.: Crociseris gerardi Fourr., Inula provincialis L., Senecio apenninus Tausch, Senecio doronicum subsp. gerardii (Gren. et Godr.) Nyman, Senecio gerardii Gren. et Godr.
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Rozšíření: Vyskytuje se ve Španělsku, jižní Francii a severní a střední Itálii, především v horských oblastech.
Ekologie: Stanovištěm jsou výslunné, suché travnaté svahy a pastviny v nadmořských výškách 1200–2400 m, preferuje vápencové podloží.
Popis: Vytrvalá bylina, dorůstá výšky 20–70 cm; lodyhy jsou přímé. Přízemní listy tvoří růžici, jsou masité, krátce řapíkaté, 5–12 cm dlouhé a 1,5–2,5 cm široké, mají vejčitě kopinatou až kopisťovitou, na vrcholu zaokrouhlenou čepel, vyšší lodyžní listy jsou redukované, přisedlé, na okraji jemně zoubkované. Úbory bývají 1–3, o průměru 2–3 cm; zákrov je polokulovitý, zákrovní listeny jsou 8–9 mm dlouhé; samičích jazykovitých květů bývá 12–17, s ligulou světle žlutou, trubkovité květy jsou oboupohlavné, rovněž žluté. Plody jsou nažky, na vrcholu s chmýrem.
Poznámka: Patří do příbuzenstva dalšího jihoevropského horského starčku Senecio doronicum, liší se poněkud menšími úbory s menším počtem ligul. Další příbuzný druh Senecio tenorei se vyznačuje hustě pavučinatým oděním, zejména na lodyze pod úborem a na zákrovu.
Fotografovala Alena Vydrová, dne 2. 7. 2015 (Itálie, NP Gran Sasso e Monti della Laga, Campo Imperatore).