Syn.: Senecio laciniatus Bertol., Senecio nebrodensis subsp. rupestris (Waldst. et Kit.) Hayek, S. squalidus auct. non L., Senecio nebrodensis auct. non L.
Česká jména: starček skalní (Polívka 1901, Kubát 2002)
Slovenská jména: starček skalný (Marhold-Hindák 2002)
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Senecio rupestris
Rozšíření: Roste v Alpách (od Švýcarska po Rakousko, od jižního Německa po Itálii), Apeninách, balkánských pohořích (od Slovinska po Bulharsko), v Rumunsku v Karpatech a přilehlých pohořích, snad i v Alžírsku. Izolovaně se vyskytuje v České republice, kde rostl na jihozápadní a střední Moravě; nejvíce lokalit měl v Moravském krasu a v okolí Černé Hory na Blanensku, na sever zasahoval po Moravskou Třebovou a Mladeč. Od roku 1983 byl u nás nezvěstný, v roce 2007 byla však nalezena nová lokalita ve Vratíkovském krasu u Boskovic a v roce 2008 byl druh znovuobjeven u Moravské Třebové (PR Rohová u Boršova). Původnost starčku skalního u nás je předmětem diskusí, v poslední době – v souvislosti s nálezem nových lokalit – se však spíše označuje za původní (a do značné míry reliktní) součást naší květeny.
Ekologie: Roste zejména na štěrkovitých sutích, skalách a ve skalních štěrbinách, na svahových nátržích, také na rozvolněných místech na stráních a v lesích, na pasekách a okrajích cest, převážně na zásaditém, vápencovém a opukovém podkladu. Konkurenčně slabý druh vyhledávající místa s rozvolněnou vegetací na kamenitých nevyvinutých půdách, na místech světlých, ale nikoli plně osluněných (vyhovuje mu „toulavý“ stín). Poměrně často osidluje i antropogenně vzniklá místa s odstraněným rostlinným krytem. Kvete od května do srpna.
Senecio rupestris
Popis: Jednoleté, dvouleté nebo vzácně vytrvalé, nepříjemně páchnoucí byliny. Lodyha 20–60 cm vysoká, lysá nebo zejména v mládí řídce pavučinatá, zpravidla od dolní poloviny větvená. Listy v mládí pavučinaté, později na svrchní straně lysé, obkopinaté až obvejčité, chobotnaté až peřenodílné, s 2–6 páry širokých, nepravidelně zubatých, podlouhlých úkrojků, vřeteno listu křídlaté, křídla střední části vřetene listu zubatá; dolní listy řapíkaté, horní ouškatě přisedlé. Úbory 2–3 cm v průměru, skládající volnou nepravidelnou chocholičnatou latu; zákrov válcovitý, cca 12 mm dlouhý, zákrovní listeny zpravidla v počtu 21, zelené s černou špičkou, lysé; pod zákrovem jsou přítomny krátké listeny zákrovečku, zakončené prodlouženou brvitou špičkou. Jazykovité květy zpravidla v počtu 13, liguly 10–15 mm dlouhé, žluté. Plody jsou hnědé, válcovité, přitiskle chlupaté, rýhované nažky s bílým opadavým chmýrem.
Záměny: Podobný je starček jarní (Senecio vernalis), který má i starší listy oboustranně pavučinatě vlnaté, jeho listové úkrojky jsou širší (vejčité), listeny zákrovečku nemá zakončeny brvitou špičkou a nemá opadavý chmýr.
Senecio rupestris
Senecio rupestris
Ohrožení a ochrana: V novém Červeném seznamu České republiky (Grulich 2012) je starček skalní uveden jako kriticky ohrožený druh (C1b). Jako kriticky ohrožený je chráněn i zákonem (§1). Ve slovenském Červeném zoznamu je hodnocen jako druh vyhynulý (RE).
Poznámka: Taxonomická problematika okruhu Senecio rupestris je dosti komplikovaná. Převážně horský starček skalní, popsaný z Rumunska, bývá často ztotožňován s druhem Senecio squalidus, což je velmi variabilní taxon popsaný z antropogenních stanovišť na Britských ostrovech. Pod S. squalidus bývají často řazeny i další blízce příbuzné druhy z nejjižnější Itálie, Sicílie a Sardinie.
Senecio rupestrisSenecio rupestris
Senecio rupestris
Fotografováno dne 25. 6. 2012 (Rumunsko, Transylvánie, pohoří Hăşmaş).