Syn.: Calcitrapa nudicaulis (L.) Lam., Carduus cerinthifolius Vill., Carduus cerinthoides Willd., Carduus glaucus Cav., Carduus nudicaulis (L.) Pers., Centaurea dornacina Amo ex Willk. et Lange, Centaurea nudicaulis L., Klasea nudicaulis, Serratula albarracinensis Pau, Serratula eliasi Sennen, Serratula ibrahimi Iljin, Serratula nudicaulis (L.) DC.
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Klasea nudicaulis
Rozšíření: Vyskytuje se v západní části Středozemí – v Maroku, Španělsku, jižní Francii, jihozápadním Švýcarsku a v Itálii.
Ekologie: Roste na suchých podhorských a horských loukách v nadmořských výškách 1200–2200 m, převážně na vápencovém podkladu.
Klasea nudicaulis
Popis: Vytrvalá trsnatá bylina; lodyhy jsou přímé, nevětvené, 30–50 cm vysoké, víceméně lysé. Přízemní isty jsou dlouze řapíkaté, jejich čepel je vejčitě kopinatá, 10–17 cm dlouhá a 5–7 cm široká, na okraji zubatá, na vrcholu špičatá; lodyžní listy jsou drobné. Úbor dosahuje průměru 2–3 cm; zákrov je polokulovitý, zákrovní listeny jsou trojúhelníkovité, s tmavým přívěskem na špičce; květy jsou oboupohlavné, mají nálevkovitou červenofialovou korunu. Plody jsou nažky, na vrcholu s chmýrem.
Poznámka: Patří do skupiny velkokvětých srpic, které mají často jediný úbor na téměř bezlisté lodyze. Bývají řazeny do samostatného rodu Klasea; z našich druhů sem patří i Klasea lycopifolia.
Klasea nudicaulisKlasea nudicaulis
Klasea nudicaulis
Klasea nudicaulis
Fotografováno dne 3. 7. 2015 (Itálie, NP Gran Sasso e Monti della Laga, Campo Imperatore).