William Sherard se narodil dne 27. února 1659 v anglickém Bushby, Leicestershire, zemřel 11. srpna 1728 v Londýně. Anglický botanik.

O jeho mládí je známo jen málo, zřejmě pocházel ze skromných poměrů, ale díky studiu se prosadil. Nejdříve se zřejmě vzdělával na obchodní škole (Merchant Taylors School). Jeho mladší bratr James (1666–1738) byl lékárník a zbohatl, pak se věnoval svým zálibám – zahradnictví a hudbě. William studoval v letech 1677–83 v Oxfordu (St. John’s College) práva, ale začala ho zajímat botanika. V Paříži (1686–88) studoval u J. P. de Tourneforta. Tam se spřátelil s P. Hermannem a pak si ještě u H. Boerhaava v Leidenu (1688–89) rozšířil své vědomosti. V roce 1694 získal titul doktor práv. Při cestách sbíral rostliny a posílal je Rayovi. Několik let pracoval jako vychovatel a soukromý učitel u šlechtických rodin, se kterými se dostal do Irska a na kontinent, hlavně do Francie a Itálie. V té době se začal zabývat prací na revizi Bauhinova Pinaxu. Do roku 1702 pracoval jako soukromý učitel, pak byl na krátkou dobu jmenován komisařem odpovědným za lékařskou péči o námořníky a výměnu válečných zajatců.
V roce 1703 následovalo jmenování konzulem ve Smyrně pro Levantskou společnost, tuto funkci plnil v letech 1703–16. V té době sbíral rostliny a starožitnosti v Malé Asii a Řecku, do Anglie se vrátil jako bohatý člověk. Věnoval se pak botanice jako sběratel, vybudoval sbírku botanických knih, herbářů, sušených plodů a semen. Je považován za jednoho z významných anglických botaniků své doby, i když jediná jeho práce je Schola Botanica (1689). Členem Royal Society byl od roku 1718. Ještě třikrát navštívil kontinent (1721, 1723 a 1727), zajel za Boerhaavem do Holandska a také přesvědčil Dillena, aby vycestoval do Anglie (1721) a pomohl mu s prací na Pinax.
Také se podílel na vydávání botanických knih (odborně i finančně) a stal se mecenášem několika přírodovědců. Pomohl J. J. Dillenovi (1687–1747), P. A. Michelimu (1679–1737), P. Bocconemu (1633–1704) a M. Catesbymu (1682 nebo 1683–1749). Podpořil publikování Vaillantovy práce Botanicon parisiense (1727), byl spoluvydavatelem Hermannova Paradisus Batavus (1698) po Hermannově smrti (1695). Zpracoval lístky s Hermannovými poznámkami pro Musaeum zeylandica (1717, 2. vydání 1747). Znal se s J. Rayem a podpořil publikaci jeho práce Stirpium (1694). V Dillenově Hortus Elthamensis, kde jsou popsány vzácné rostliny ze zahrady J. Sherarda v Elthamu v Kentu (dnes součást Londýna), zpracoval část taxonomického textu (práci často cituje Linné). V poslední vůli (1728) odkázal oxfordské univerzitě 3000 liber pro finanční zajištění místa profesora botaniky, také svou knihovnu a herbář. Na splnění poslední vůle dohlížel jeho bratr James, který také úspěšně vyjednal bratrovu nadaci. Sherardova profesura botaniky (Sherardian Chair of Botany) na Oxfordské univerzitě připadla podle smlouvy Dillenovi, který byl v roce 1734 jmenován prvním profesorem této nadace.

Standardní botanická autorská zkratka je SHERARD. Na jeho počest byl pojmenován rod bračka Sherardia, Rubiaceae, z druhů např. Helianthemum sherardii, Convolvulus sherardii, Rosa sherardii.
Sherardia arvensis