Syn.: Leucophae candicans (Aiton) Webb et Berthel., Leucophae massoniana (Benth.) Webb et Berthel., Sideritis candicans var. longifolia Lowe, Sideritis candida Salisb., Sideritis massoniana Benth., Sideritis massoniana f. longifolia (Lowe) Svent
Čeleď: Lamiaceae Martinov – hluchavkovité
Sideritis candicans var. candicans
Rozšíření: Endemit Madeiry. Na ostrově se vyskytují ještě další 1–2 variety, které přesahují i na sousední ostrůvky Porto Santo a Bugío.
Ekologie: Roste na skalkách, okrajích lesních světlin a na trávnících v nadmořských výškách 600–1700 m.
Sideritis candicans var. candicans
Popis: Vytrvalý, bíle nebo šedě plstnatě chlupatý keřík vysoký 45–100 cm. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, vejčité až kopinaté, 4,5–12 cm dlouhé a 1,5–7,5 cm široké, na bázi srdčité, oddáleně vroubkované až téměř celokrajné, na vrcholu špičaté. Květenství je větvené, spíše řídké, složené z bohatých lichopřeslenů; kalich je zvonkovitý, 5–6,5 mm dlouhý, s 10 žilkami a 5 stejnými, 1–1,5 mm dlouhými zuby; koruna je krémově žlutá, olysalá nebo vně řídce chlupatá, korunní trubka je 4–5,5 mm dlouhá, horní pysk je 2–2,5 mm dlouhý, plochý a vykrojený, dolní pysk je 2,2–3,5 mm dlouhý, se středním pyskem mělce 3laločným. Plody jsou asi 1,5 mm dlouhé vejcovité tvrdky.
Poznámka: Rod Sideritis je v Evropě a ve Středozemí zastoupen většinou jednoletými druhy, zatímco v Makaronésii rostou polokeře až keře s nápadně běloplstnatými až šedoplstnatými lodyhami a listy. Na Madeiře se takový druh vyskytuje pouze jeden, i když je dosti proměnlivý, naproti tomu na Kanárských ostrovech tento rod divergoval do více než 20 endemických druhů.
Sideritis candicans var. candicansSideritis candicans var. candicans
Sideritis candicans var. candicans
Fotografoval Jindřich Houska, dne 11. 5. 2006 (Madeira, mezi sedlem Encumeada a Pico Grande).