Syn.: Hesiodia lanata (L.) Soják, Marrubiastrum elegans (Murray) Moench, Sideritis elegans Murray, Sideritis nigricans Lam., Stachys paniculata Benth.
Čeleď: Lamiaceae Martinov – hluchavkovité
Sideritis lanata
Rozšíření: Balkánsko-maloasijský druh, vyskytuje se v Bulharsku, Řecku (včetně ostrovů) a v Turecku.
Ekologie: Provází různé typy nezapojené vegetace, preferuje bazické substráty. Roste na úhorech, pastvinách, v řídkých borových nebo dubových lesích, vystupuje do nadmořské výšky 1200 m.
Sideritis lanata
Popis: Jednoletá bylina s přímou, často od báze větvenou lodyhou, (5–)10–35(–60) cm vysokou, hustě bíle vlnatou a s vtroušenými žlázkami. Listy jsou vstřícné, dolní s řapíkem 1–3 cm dlouhým; čepel je vejčitá až eliptická, 1,2–4 cm dlouhá a 0,5–2,5 cm široká, na okraji vroubkovaná, na vrcholu tupá. Květenství tvoří 4–6květé lichopřesleny; kalich je dvoupyský, (6–)8–9(–10) mm dlouhý, horní cíp je úzce kopinatý, 2,5–4 mm dlouhý, ostatní jsou 1,5–3 mm dlouhé; koruna je pyskatá, zdéli kalicha, bílá, cípy koruny jsou tmavopurpurové; tyčinky jsou 4; čnělka nevyčnívá z korunní trubky. Plody jsou vejcovité hladké tvrdky.
Poznámka: Od jednoletých druhů rodu Sideritis, k nimž patří např. Sideritis montana a Sideritis romana, se nápadně liší především delším odstálým vlnatým oděním.
Sideritis lanata
Sideritis lanata
Sideritis lanata
Fotografoval Mário Duchoň, dne 16. 5. 2011 (Turecko, Anatolie, Karacaören).