SILENE ACAULIS (L.) Jacq. – silenka bezlodyžná / silenka bezbyľová

Syn.: Cucubalus acaulis L., Lychnis acaulis (L.) Scop., Oncerum acaule (L.) Dulac, Xamilenis acaulis (L.) Tzvelev
Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité

Silene acaulis

Rozšíření: Pyreneje, Alpy, Apeniny, Karpaty, arktická Asie a Severní Amerika (Skalisté hory). V areálu se rozlišuje několik poddruhů.
U nás se silenka bezlodyžná nevyskytuje, na Slovensku najdeme poddruhy S. a. subsp. bryoides (nevápencová stanoviště) a S. a. subsp. longiscapa (vápencová stanoviště), nominátní poddruh k našim východním sousedům nezasahuje.

Ekologie: Roste na trávnících, skalách a sutích v subalpínském a alpínském stupni, převážně na vápenci, některé poddruhy však jen na kyselých horninách.

Silene acaulis

Popis: Vytrvalá, polštářovitě trsnatá bylina s rozvětveným oddenkem, četnými lodyhami, 2–10 cm dlouhými, listy vstřícnými, přisedlými, čárkovitě kopinatými, 6–12 mm dlouhými. Květy vyrůstají jednotlivě, jsou oboupohlavné, kalich je zvonkovitý, korunní lístky jsou 6–14 mm dlouhé, na vrcholu vykrojené, růžovočervené, vzácně i bílé, pakorunka jen málo zřetelná; čnělky jsou 3. Plodem je vejcovitá tobolka, 6–14 mm dlouhá. Druh je poměrně variabilní, rozdíly se projevují ve velikosti květů, v délce kalicha.

Ohrožení a ochrana: Na Slovensku patří z hlediska ohrožení oba zde se vyskytující poddruhy k méně dotčeným (LC) a zákonem chráněným. K chráněným druhům patří i v sousedním Rakousku.

Poznámka: Silenka bezlodyžná je oblíbenou skalničkou, v kultuře se však většinou pěstují v nížinách spolehlivěji kvetoucí kultivary.

Silene acaulis
Silene acaulis
Silene acaulis

Fotografováno dne 19. 6. 2004 (Rakousko, Východní Alpy, Raxalpe).