Syn.: Cucubalus gigantea L., Silene rhodopea Janka, Viscago gigantea Moench
Čeleď: Caryophyllaceae Juss. – hvozdíkovité
Silene gigantea
Rozšíření: Roste v jižní části Balkánského poloostrova v Řecku, přesahuje do Albánie, Makedonie, Srbska a Bulharska. Dále roste ve východním Mediteránu na ostrovech v Egejském moři (včetně Kréty), na Kypru, v Turecku a možná i v Libanonu.
Ekologie: Stanovištěm jsou otevřená kamenitá místa, často na vápencovém podloží. Lokality leží v nadmořské výšce 150–1200 m.
Silene gigantea
Popis: Dvouletá nebo krátkověká vytrvalá, obvykle monokarpická bylina; lodyhy jsou 60–100(–150) cm vysoké, v dolní části krátce měkce chlupaté, výše žláznaté a lepkavé. Listy v přízemní růžici jsou kopisťovité, obvejčité nebo obkopinaté, lodyžní jsou vstřícné, drobnější, kopinaté. Květenství je latnaté, postranní větve jsou zakončeny staženými vidlany; kalich je srostlý, trubkovitý, 7–10 mm dlouhý, krátce chlupatý, žláznatý nebo téměř lysý, s vejčitými nebo okrouhlými zuby; korunní lístky jsou krátce nehetnaté, žlutavé nebo zelenavé, na vrcholu hluboce vykrojené, pakorunka chybí; tyčinek je 10, daleko vyčnívají; semeník má 2–4,5 mm dlouhý anthofor. Plody jsou tobolky 7–13 mm dlouhé, s krátkým karpoforem; semena jsou 1,5–2 mm dlouhá.
Poznámka: V areálu se dnes na základě odění kalicha a stavby květenství rozlišují tři velmi podobné poddruhy; turecké rostliny se vztahují k poddruhu nominátnímu (Silene gigantea subsp. gigantea), který se vyznačuje nanejvýš vtroušenými žlázkami a často až 20 květy v koncových částech větviček. Kuriózní je, že typová položka údajně pochází z Portugalska, přitom v západní části Středozemí se tento druh prokazatelně nevyskytuje.
Silene gigantea
Silene giganteaSilene gigantea
Silene gigantea
Silene gigantea
Silene gigantea
Silene gigantea
Fotografovali Mário Duchoň a Vít Grulich, ve dnech 14. a 15. 5. 2011 (Turecko, Antalya, kaňon Göynük a Gökdere).