Syn.: Agrostemma laeta (Aiton) G. Don, Agrostemma parviflora Cav. ex Steud., Eudianthe laeta (Aiton) Rchb. ex Willk., Lychnis laeta Aiton, Lychnis palustris Brot., Silene loiseleurii Godr.
Čeleď: Caryophyllaceae Juss. – hvozdíkovité
Silene laeta
Rozšíření: Západomediteránní druh, roste od Portugalska po Itálii (na Apeninském poloostrově velmi vzácně), z ostrovů na Korsice a Sardinii, dále v severní Africe od Maroka po Tunisko. Druhotný výskyt byl zaznamenán na Blízkém východě.
Ekologie: Roste na otevřených vlhčích místech podél pobřeží, ale i v mediteránních lesních porostech, např. na vlhkých světlinách lesů s korkovými duby (Quercus suber).
Silene laeta
Popis: Jednoletá bylina vysoká 20–30 cm; lodyhy jsou přímé, v horní části obvykle chudě vidličnatě větvené. Listy jsou vstřícné, přízemní jsou téměř kopisťovité, lodyžní čárkovité. Květenství tvoří vidlany; květní stopky jsou 2–3krát delší než kalich; květy jsou 5četné; kalich je srostlý, 7–10 mm dlouhý; koruna je volná, nehetnatá, čepel je dvouklaná, 4–8 mm dlouhá, růžová, pakorunka chybí; tyčinek je 10; gyneceum tvoří svrchní semeník s 5 stylodii. Plodem je 5–10 mm dlouhá tobolka s karpoforem 1–2 mm dlouhým, otvírá se 5 zuby.
Poznámka: Spolu s druhem Silene coeli-rosa býval tento druh některými badateli řazen do samostatného rodu Eudianthe, případně do rodu Lychnis. Od většiny evropských silenek se liší absencí pakorunky v květech, a rovněž pětičetným gyneceem. Tento znak byl v minulosti používán rovněž k vymezení samostatného rodu Melandrium (knotovka). Molekulární studie však prokázaly, že silenky se třemi, resp. pěti stylodii nejsou navzájem blíže příbuzné, a tvoří tak několik samostatných vývojových linií. Proto bylo navrženo dříve samostatně vymezované skupiny (také včetně rodu Heliosperma) spojit; nejnovější badatelé do rodu Silene zařazují dokonce i kohoutky (Lychnis).
Silene laetaSilene laeta
Silene laeta
Silene laeta
Fotografovali Vít Grulich a Mário Duchoň, dne 15. 5. 2013 (Itálie, Sardinie, Neoneli, Oasi di Assai).