SILENE OTITES (L.) Wibel – silenka ušnice / silenka uškatá

Syn.: Cucubalus otites L., Diplogama otites (L.) Opiz, Otites parviflorus Fourr., Otites cuneifolia Rafin., Viscago otites (L.) Hornem.
Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité

Silene otites

Rozšíření: Západní a střední Evropa až po západní Ukrajinu, Balkán. V České republice dosti hojně v nížinách, ve vyšších polohách vzácně (nejvýše na vrchu Milá v Českém středohoří – 500 m n. m.), v horách neroste.

Ekologie: Skály, skalní stepi, výslunné stráně, písčiny.

Popis: Vytrvalá, trsnatá dvoudomá rostlina, vysoká 30–80 cm, lodyha vzpřímená, větvená, oblá, tuhá, lepivá. Listy celokrajné, sivozelené, v listové růžici obkopinaté, lodyžní vstřícné, užší než přízemní, kornoutovitě svinuté. Květenství je přeslenitá lata, květy často stažené do několika lichopřeslenů, pestíkové květy se třemi odstávajícími bliznami, bez tyčinek, samčí květy mají pestík zakrnělý, tyčinky tvoří dva věnce po pěti. Korunní plátky tenké, nazelenalé nebo žlutavé, u samičích květů menší než u samčích. Kalich nezřetelně desetižilný, tobolky se otevírají šesti zuby. Kvete od června do srpna.

Ohrožení a ochrana: Silenka ušnice patří k ohroženým druhům naší květeny (C3).

Silene otitesSilene otites
Silene otitesSilene otites

Fotografováno dne 18. 8. 2007 (Česko, Kodská stěna).