Syn.: Cucubalus behen L., Behenantha behen (L.) Ikonn., Oberna behen (L.) Ikonn., Silene cucubalus Wibel, Silene inflata Sm., Silene venosa Asch.
Česká jména: nadmutice luční (Presl 1819), nadmutice nafouknutá (Opiz 1852), silénka nadmutá, bublina (Sloboda 1852), silenka nadmutá (Čelakovský 1879), silenka obecná (Polívka 1912), silenka nadmutá (Dostál 1989), měchýřnatka nadmutá (Hejný 1990), silenka nadmutá (Kubát 2002)
Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité
Rozšíření: Severozápadní Afrika, Makaronésie, celá Evropa, na východě daleko na Sibiř, izolovaně v Poamuří a na Kamčatce. Nespojitě se vyskytuje v Malé a Střední Asii a v podhůří Himálaje. Byla zavlečena do Severní Ameriky, na jihozápad Jižní Ameriky i do jižní Afriky, stejně tak do jižní Austrálie a na Nový Zéland. Na celém území ČR je hojným druhem.
Ekologie: Roste na kamenitých místech, podél cest, na suchých trávnících a okrajích křovin. Kvete od června do října.
Popis: Vytrvalá, trsnatá rostlina, vysoká 30–80 cm, lodyha je vzpřímená až poléhavá, větvená, oblá, holá. Celokrajné listy jsou vstřícné, přisedlé, kopinaté, protažené do špičky. Květenstvím je vidlan, květy jsou obvykle oboupohlavné, pestík má tři blizny, tyčinek je deset. Korunní plátky jsou větší, bílé, hluboce laločnaté. Kalich je nápadně nafouklý, dvacetižilný, s četnými anastomózami. Tobolky se otevírají šesti zuby. Semena jsou ledvinovitá.
Variabilita: Na našem území se vyskytují dva poddruhy: kromě hojného nominátního poddruhu (viz tyto fotografie) je to ještě silenka nadmutá obrovská (Silene vulgaris subsp. antelopum), která roste roztroušeně až vzácně na jižní Moravě, v netypických formách i v teplých oblastech Čech. Tento typ se vyznačuje statným vzrůstem a velmi širokými listy, které mají na okraji široký zubatý chrupavčitý lem a na ploše čepele jsou mírně drsné.
Ohrožení a ochrana: Poddruh S. vulgaris subsp. antelopum je zařazen mezi nedostatečně prostudované taxony naší květeny (C4b).
Fotografováno v září 2007 (Česko, Praha-Krč).