Arnošt (Ernst) Emanuel Silva-Tarouca se narodil dne 3. ledna 1860 v Čechách pod Kosířem, zemřel 15. srpna 1936 ve Schwaigern, Bádensko-Würtembersko. Dendrolog, právník.

Rod Silva-Tarouca pochází z Portugalska a od roku 1768 vlastnil panství Čechy pod Kosířem, kde je u zámku krajinářský park (býval zde hostem Josef Mánes). Když byly Arnoštovi 4 roky, zemřela mu matka, když mu bylo 12 let, zemřel mu i otec. Vystudoval nejdříve jezuitské gymnázium v Kalksburgu v Dolních Rakousích, potom práva na univerzitě ve Vídni a dokončil je na Karlo-Ferdinandské univerzitě v Praze. Po studiích pracoval jako praktikant českého místodržitelství v Praze. Čechy pod Kosířem zdědil jeho starší bratr Bedřich. V roce 1885 se seznámil s Marií Antonií hraběnkou Nostitz-Rieneck (1863–1934), pravděpodobně nejbohatší nevěstou v Čechách. Její děd koupil v roce 1800 průhonické panství, dal upravit zámek do klasicistní podoby a věnoval se budování krajinářského parku (terénní úpravy, zvětšení Podzámeckého rybníka, úprava ramen Botiče, Gloriet). Protože jeho syn byl státním úředníkem ve Vídni, zůstaly Průhonice opuštěné. I když hrabě Nostitz odešel v roce 1858 z Vídně, vrátil se do severních Čech na rodové sídlo Trmice a staral se o své hnědouhelné doly. Když zemřel, Marie vlastnila kromě dolů ještě 13 statků (např. Žernoseky, Řehlovice, Vrchnice), z nichž Průhonice byly největší, ale 33 let neobydlené a park zarůstal.
Arnošt se oženil s Marií dne 16. 6. 1885 v kostelíku v Průhonicích a začal měnit zámek. Byla zbořena nevyužívaná gotická část a místo ní vznikla terasa s výhledem do parku. Také začal upravovat park, inspirovaný nejen rodnými Čechami pod Kosířem, ale především parkem knížete Pücklera (1785–1871) v hornolužickém městě Bad Muskau. Průhonice také konkurovaly parku a oboře na Konopišti (upravovanému od roku 1887), myslivecké zájmy však Silva-Tarouca postupně opustil (původně bylo v oboře loveno ročně asi 3000 kusů vysoké i drobné zvěře). V roce 1891 se na pražské Jubilejní výstavě seznámil se zahradním architektem F. Thomayerem (1856–1938), který mu pomohl s úpravou asymetrické plochy před zámkem. Vznikl tak typický thomayerovský zapuštěný kruhový trávník lemovaný záhony růží a okružní cestou, před zámkem s kašnou a vodotryskem, vše doplněno dřevinami.
Silva-Tarouca
Park v té době neměl dnešní rozlohu, navíc v něm stály 2 mlýny a 3 rozbořené chalupy. Silva-Tarouca studoval odbornou literaturu, vykupoval další pozemky (a místní ho při prodeji šidili), dal odstranit náletové dřeviny, prováděla se probírka a modelace porostů, obnovovala a budovala se cestní síť. Při úpravách vodního systému vznikly hráze na Botiči, vylepšeny byly rybníky Podzámecký a Labeška (Bořín byl již za hranicí parku). V oboře byly vytvořeny průhledy k Labešce, které pravděpodobně původně sloužily ke sledování zvěře. V oboře bylo málo cizokrajných dřevin, rostly v tzv. oplocenkách jako ochraně před okusem zvěří. V roce 1904 se Silva-Taroucovi podařilo koupit pozemek za oborou, s rybníkem Bořínem (ten mu dlouho nechtěli prodat kvůli mlynářským zvyklostem, nejvyšší rybník na potoce ovládal vodu pro všechny mlýny na dolním toku). Ke skalní stráni v parku (alpinum) tak přibyla další, s výhledem na Bořín. Podle Pücklerových idejí uzavíraly park vysoké, většinou smrkové porosty. Kolem roku 1908 rostlo v parku asi 3000 druhů a kultivarů dřevin, podobné množství trvalek. Jednalo se o sbírku dubů, javorů, buků, lip, hlohů, borovic, jedlí, smrků a dalších. Ostatní cenné dřeviny byly spíš jednotlivě (např. jerlín, klokoč, hortenzie, cesmína, ořechovec, dřezovec, nahovětvec, zmarlika, zmarličník, davídie, ambroň, cedr, jedlovec, sequoie, kryptomérii atd.).
Silva-Tarouca se zúčastnil 1908 založení Dendrologické společnosti Rakousko-Uherska, od roku 1908 byl jejím prezidentem, výkonným tajemníkem byl C. K. Schneider (1876–1951). V roce 1909 Silva-Tarouca popsal práci na parku pro časopis Die Gartenanlagen Österreich-Ungarns in Wort und Bild. Vyšlo ještě několik popisů významných parků, ale s vypuknutím války publikace skončily. Konzultoval se Schneiderem kompozici i dendrologické otázky. Dendrologická společnost podpořila Schneiderovu cestu na Kavkaz (1908) a expedici do Číny (1914), odkud přivezl i dendrologický materiál pro Průhonice. Také spolu napsali několik dendrologických prací: Unsere Freiland-Stauden; Anzucht, Pflege und Verwendung aller bekannten in Mitteleuropa im freien kulturfähigen ausdauernden Krautigen Gewächse (1910, 1922), Unsere Freiland-Laubgehölze (1913, 1922), Unsere Freiland- Nädelholzer (1913, 1923), příručku Kulturhandbücher für Gartenfreunde (3 svazky, 1922–23). Publikoval i mysliveckou tématiku a kratší články o rostlinách v německých zahradnických časopisech, také napsal průvodce parkem.
Jako významná osobnost se věnoval i politice: v roce 1891 byl zvolen poslancem Říšské rady, tento mandát obhájil v letech 1897 a 1901, ve vídeňském parlamentu pracoval do roku 1907; v Českém zemském sněmu zasedal v letech 1892–1913; v Panské sněmovně zasedal od roku 1907 do zániku Rakouska–Uherska, v letech 1917–18 byl dokonce ministr zemědělství předlitavské části státu. Také byl čestným předsedou Národopisné výstavy v Praze v roce 1895 a svůj palác v Praze zapůjčil na 10 let sbírkám Národopisného muzea českoslovanského.
Silva-Tarouca podpořil také vznikající Spolkové pokusné a introdukční zahrady. První světová válka změnila vše – nejstarší syn Josef, předpokládaný pokračovatel díla, ve válce zemřel 24. 5. 1917, peníze z provozu hnědoluhelných dolů zmizely v půjčkách na válečné potřeby a financování válečného lazaretu v Praze. Po skončení války byl park zanedbaný, rodina v obtížné situaci, navíc zanikla monarchie, proběhla pozemková reforma. Přesto Silva-Tarouca neodešel uraženě z republiky, jako to udělal budovatel mlyňanského parku Š. Ambrozy-Migazzi (1869–1933). Silva-Tarouca byl ve dvacátých letech předsedou Československé dendrologické společnosti, která měla budovu i sbírky v Průhonicích a zveleboval park. V roce 1926 zpracoval ještě popis parku pro Dendrologickou společnost. Dne 1. 3. 1927 prodal průhonické panství státu, ale parku se věnoval i nadále. Pokusné zahradnické objekty vedl B. Kavka (1901–77), který šlechtil např. pěnišníky. V roce 1936 Silva-Tarouca odjel za dcerou Annou do Německa, kde zemřel. Dne 27. 6. 1937 byla v parku na jeho počest odhalena pamětní deska.
Botanická zkratka jeho jména je SILVA TAR.
Silva-Tarouca