Zobrazit místo Sitecko-oregonská provincie na větší mapě

Území se rozkládá podél pobřeží Pacifiku, nejdále na sever vybíhá na ostrov Kodiak a přilehlé oblasti Aljašky, a táhne se Britskou Kolumbií až do Spojených států, kde končí v Kalifornii; na převážné většině délky nezabíhá dále než 100 km od pobřeží. Jižní hranice této provincie – vůči Madreanské oblasti – jsou dosti diskutabilní. Tachtadžjan je vede jižní částí Oregonu, takže celou severní Kalifornii zahrnuje do Kalifornské provincie. Zde jsme se přiklonili však k novějším názorům, podle nichž klimatické charakteristiky sporného území i hlavní vegetační typy, tj. vysoce produkční jehličnaté a smíšené lesy, které zde tvoří kostru vegetace, lze chápat jako teplejší křídlo provincie Sitecko-oregonské, která tak dosahuje podél pobřeží až k San Franciscu a výběžkem v pohoří Sierra Nevada ještě daleko jižněji. Geologická stavba je dosti rozmanitá, střídají se zde části budované převážně nevápennými starými vyvřelinami, ale tzv. Coastal Range je čedičový; v USA jsou i činné sopky. Klima této provincie je mírné až chladné, ale především silně oceanické, s mírnými, velmi deštivými zimami.
Skalisté hory
Ústředním vegetačním prvkem provincie jsou velmi produkční temperátní deštné lesy na návětrných svazích nad oceánem. Vysoké srážkové úhrny způsobují, že zde prakticky všude převažují jehličnaté lesy, které jsou však druhově velmi pestré. Dominantami mohou být Tsuga heterophylla, Pseudotsuga menziesii, Picea sitchensis, Thuja plicata, Abies grandis, Abies amabilis, na jihu i Torreya californica, Libocedrus decurrens a dokonce i Sequoia sempervirens a Sequoiadendron giganteum. Borovice jsou vázané spíše na azonální stanoviště. Listnáčů je mnohem méně, nejdále na ostrov Vancouver zasahují opadavé Quercus garryana, Fraxinus latifolia, Acer macrophyllum, Cornus nuttalii, Alnus rubra a stálezelený Arbutus menziesii. Lesy mají často hustý keřový podrost, v němž může převládat Gaultheria shallon nebo různé druhy borůvek (Vaccinium). Hory dosahují až do alpinského stupně.
Skalisté hory
Flóra zahrnuje asi 20 endemických rodů, z nichž některé patří ke starobylými reliktům. Reliktních typů přibývá směrem k jižnímu okraji provincie, kam pronikají madreánské prvky. Význačné vztahy jsou patrné s květenou východní Asie (amfipacifická nebo také beringiánská disjunkce), a to na úrovni rodové (např. Achlys), ale i druhové (Trautvetteria caroliniensis, Carex macrocephala).
Skalisté hory
Dílčí články o provincii:

Na BOTANY.cz je květena této provincie reprezentována například těmito původními druhy:

Sousedící floristické provincie:

Skalisté hory
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich.