Syn.: Agaricus kymatodes (Rostk.) E. H. L. Krause, Bjerkandera amorpha (Fr.) P. Karst., Bjerkandera kymatodes (Rostk.) P. Karst., Bjerkandera mollusca P. Karst., Coriolus kymatodes (Rostk.) Bourdot et Galzin, Coriolus subabietinus Murrill, Coriolus sublilacinus Murrill, Gloeoporus amorphus (Fr.) Killerm., Leptoporus amorphus (Fr.) Quél., Leptoporus kymatodes (Rostk.) Quél., Polyporus alboaurantius Veull., Polyporus amorphus Fr., Polyporus armeniacus Berk., Polyporus horakii Velen., Polyporus kymatodes Rostk., Polyporus pertenius Velen., Polyporus pini-glabrae (Murrill) Murrill, Polyporus roseoporis Rostk., Polystictoides amorphus (Fr.) Lázaro Ibiza, Polystictus amorphus (Fr.) Gillot et Lucand, Polystictus kymatodes (Rostk.) Bigeard et H. Guill., Polystictus subabietinus (Murrill) Murrill, Polystictus sublilacinus (Murrill) Sacc. et Trotter, Poria armeniaca Berk., Skeletocutis amorpha f. armeniaca (Berk.) Domanski, Skeletocutis amorpha f. mollusca (P. Karst.) Domanski, Orlos et Skirg., Trametes armeniaca (Berk.) Ryvarden, Tyromyces amorphus (Fr.) Murrill, Tyromyces pini-glabrae Murrill
Čeleď: Polyporaceae Fr. ex Corda – chorošovité
Skeletocutis amorpha
Rozšíření: Je rozšířená téměř na celé Zemi.
Ekologie: Najdeme ji po celý rok v jehličnatých lesích, nejčastěji na borových a jedlových pařezech, zřídka i na dřevu smrků a modřínů. Vyrůstá ve skupinách, plodnice jsou hustě střechovitě uspořádané nebo tvoří řady.
Skeletocutis amorpha
Popis: Plodnice jsou polorozlité až kloboukaté, bokem přirostlé, mají ostrý zprohýbaný okraj, průměr 0,5–2,5 cm. Klobouky jsou za čerstva měkké, želatinovité, za sucha tvrdé. Povrch klobouků je hedvábně plstnatý, slabě pásovaný, má bílou až krémovou barvu, někdy je slabě porostlý zelenými řasami. Rourky jsou až 1,5 mm dlouhé, voskovité, zpočátku bílé, později oranžové, póry jsou velmi drobné, okrouhlé, hranaté až labyrintické, mají bílou, místy žlutorůžovou, oranžově červenou až lososovou barvu, u starších plodnic jsou zabarvené všechny. Dužnina má bílou barvu, je složená ze dvou vrstev, pod pokožkou je měkká vatovitá vrstva, která časem zaniká, nad rourkami pevnější želatinovitá, která při vysychání tvrdne. Výtrusný prach je bílý, výtrusy bezbarvé, válcovité, lehce zakřivené, se dvěma olejovitými kapkami, 3–5 × 1–1,8 µm velké.
Záměny: Podobná vzácnější kostrovka šedavá (Sketetocutis carneogrisea) má menší našedlé póry, ve stáří masově hnědé.
Využití: Je nejedlá.
Poznámka: Způsobuje bílou hnilobu dřeva jehličnatých stromů.
Skeletocutis amorphaSkeletocutis amorpha
Skeletocutis amorpha
Fotografováno ve dnech 7. 3. (Ralská pahorkatina) a 31. 10. 2009 (u Mníšku pod Brdy).