Syn.: Swartsia longiflora (Tussac) Britton et P. Wilson
Čeleď: Solanaceae Juss. – lilkovité
Solandra longiflora
Rozšíření: Neotropický druh, vyskytuje se na Antilách, ve Střední Americe (Panama) a na severu Jižní Ameriky (Ekvádor, Peru, Venezuela, Guyana). Pro okrasu je pěstována v tropech a subtropech celého světa.
Ekologie: Roste v lemech tropických lesů, často i na mořském pobřeží, toleruje i velmi zasolené půdy, stoupá až do nadmořské výšky okolo 1100 m. Za normálních okolností se květy objevují během kratších dnů roku, od listopadu do dubna. Mají silnou, kokos připomínající vůni, ale voní pouze zvečera a v noci, protože lákají můry, které jsou hlavním opylovačem. Vzhledem k tomu, že květ obsahuje mnoho sladkého nektaru, přitahují i některá jiná zvířata (hmyz, některé druhy ptáků), která se však na opylování nepodílejí.
Popis: Dřevitá liána dosahující až několikametrové délky, bohatě se větví do kratších bočních výhonů. Borka je šedohnědá. Listy jsou řapíkaté, eliptické až obvejčité, 5–12 cm dlouhé a 3–6 cm široké, s klínovitou bází a špičatým vrcholem, lysé. Terminální květy jsou v mládí bílé, později v různých odstínech žluti, kalich je trubkovitý, 6,5–11 cm dlouhý, lysý, koruna je 23–32 cm dlouhá a dosahuje průměru 5–7,5 cm. Plodem je bobule.
Využití: Rostlina preferuje polostín, ale dokáže růst i na plném slunci, má-li dostatek vláhy. Liána má velké rozdíly v rychlosti růstu, v letním období vytváří daleko více zelené hmoty a dá se snadno řezem tvarovat, v období kvetení se tempo růstu zpomaluje. Je používána v lidové medicíně a také při magických rituálech, ačkoliv je prokazatelně jedovatá.
Záměny: Rostlina se staršími, žlutými květy je na první pohled podobná druhu Solandra maxima. S. longiflora má však korunní trubku dvakrát delší než kalich, S. maxima ji má zhruba stejně dlouhou jako kalich. Oba druhy jsou na listech i kalichu lysé.
Solandra longiflora
Solandra longiflora
Solandra longiflora
Solandra longiflora
Fotografováno v lednu 2013 (Thajsko, Pattaya, Nong Nooch Tropical Botanical Garden).