SOLANDRA MAXIMA (Sessé et Moc.) P. S. Green

Syn.: Datura maxima Sessé et Moc.
Čeleď: Solanaceae – lilkovité

Solandra maxima

Rozšíření: Střední Amerika – Mexico (státy Colima, Guerrero, Jalisco, Veracruz, Chiapas), Belize, Guatemala, Honduras, Nikaragua, Kostarika, Panama; Jižní Amerika – východní Brazílie. Pěstuje se v zahradách a parcích celého tropického i subtropického pásu světa. V některých zemích zplaňuje (Nová Kaledonie, Fidži, Havajské a Cookovy ostrovy, ale vzácně i v Evropě bližší Makaronésii), občas se dokonce invazivně šíří do krajiny (např. tichomořský ostrov Norfolk).

Ekologie: Ve své domovině roste v lesích a křovinách, na sekundárních stanovištích se objevuje v okolí lidských sídel a podél cest. Kvete téměř celoročně, nejvíce od ledna do června.

Popis: Stálezelená popínavá dřevina, 3–6(–12) m vysoká, dřevnatý kmínek je bohatě větvený, listy střídavé, řapíkaté, eliptické až obvejčité, na vrcholu zašpičatělé, až 25 cm dlouhé, kožovité. Květy jsou jednotlivé, velké a nápadné; kalich je 5,5–7,5 cm dlouhý, lysý; koruna je nálevkovitá, až 25 cm dlouhá, dosahuje až 18 cm v průměru, s 5 cípy, které jsou okrouhlé, žluté, uvnitř s purpurovou kresbou. Plodem je bobule.

Využití: Rostlina je jedovatá, v Mexiku ji Indiáni údajně používali k rituálním účelům. Pro svou značnou dekorativnost je s oblibou pěstována ve velkých zahradách. V klimatických podmínkách střední Evropy je možno rostlinu pěstovat jen ve skleníku. Vzhledem k jejím velkým rozměrům je však takto kultivována jen vzácně.

Poznámka: Rod byl pojmenován na počest švédského botanika Daniela C. Solandera.

Solandra maxima
Solandra maxima
Solandra maxima

Fotografováno dne 28. 6. 2005 (Portugalsko, Madeira, Funchal, Jardim Botânico da Madeira).