Syn.: Solanum bojeri Dunal, Solanum sanctum L.
Čeleď: Solanaceae Juss. – lilkovité
Solanum incanum
Rozšíření: Původní areál zabírá téměř celou Afriku od Jihoafrické republiky až po Alžírsko, dále roste v Asii od Sýrie a Izraele po Jemen, v Íránu, Afghánistánu, Pákistánu, v Indii a na Srí Lance. Původnost v jihovýchodní Asii (zasahuje až do Číny, do Japonska a do Indonésie) je sporná. Prokazatelně druhotný je výskyt v Americe.
Ekologie: Křoviny, kamenné tarasy, rumiště, zejména v oblasti savan, ale jako průvodce člověkem narušených stanovišť i v subtropech.
Solanum incanum
Popis: Keř až 1,5 m vysoký, obvykle trnitý; celá rostlina je bíle nebo šedě plstnatá, s vločkovitými hvězdovitými chlupy; trny na stonku obvykle zahnuté, na listech přímé. Listy jsou střídavé, řapíkaté, čepel je v obrysu vejčitá, 3–18 cm dlouhá a 1–10 cm široká, na bázi často asymetrická, celokrajná nebo na okraji chobotnatá až laločnatá, na vrcholku tupě špičatá. Květenství jsou postranní 5–10květé vijany, zpravidla vyrůstají proti listům; kalich je 1–1,5 cm dlouhý, často ostnitý; koruna je kolovitá, světle až tmavě fialová, má asi 2,5 cm v průměru, korunní cípy jsou široce kopinaté až vejčité; tyčinky jsou téměř přisedlé. Plod je bobule mající asi 2 cm v průměru, za zralosti žlutá.
Využití: Rostliny obsahují jedovaté alkaloidy; podobně jako některé další příbuzné druhy lilků je i tento druh nazýván sodomské jablíčko.
Solanum incanum
Solanum incanum
Solanum incanum
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 15. 2. 2010 (Jemen, Jabal Haráz: Hoteib) a Věra Svobodová, ve dnech 14. a 19. 4. 2010 (Jemen, Mahwít a jižně od Saná).