Syn.: Solidago serotina Ait., Solidago glabra Desf., Aster latissimifolius var. serotinus O. Kuntze
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Solidago gigantea
Rozšíření: Původní areál se nachází v jižní Kanadě a USA, do západních oblastí severoamerického kontinentu už nezasahuje. Druhotně je rozšířen především v západní, střední a jižní Evropě, byl také zavlečen na Azorské ostrovy, do východní Asie a na Nový Zéland. U nás je zplanělý nerovnoměrně po celém území. Ke zplaňování dochází již od druhé poloviny 19. století, první výskyt této rostliny v Evropě byl zaznamenán v Londýně v roce 1758.
Ekologie: Roste na březích vodních toků, v křovinách, lužních lesích, na rumištích, podél cest, na nádraží a podobně. Snáší i mírné zastínění. Kvete od července do září.
Popis: Vytrvalá bylina, dosahuje výšky nejčastěji 80–200 cm, na některých stanovištích mohou být rostliny i o něco nižší či vyšší (50–230 cm). Oddenek rostliny je bohatě větvený. Lodyhy jsou přímé, jednoduché, lysé, pouze v květenství na vřeteni laty krátce chlupaté, zelené nebo nachově naběhlé. Lodyžní listy jsou střídavé, kopinaté, 7–18 cm dlouhé, 1,2–3 cm široké, zašpičatělé, pilovité, jen na okraji a žilkách na rubu chlupaté. Úbory jsou cca 4 mm dlouhé, přisedlé skoro v jednostranné 10–20 cm dlouhé latě, jazykovité květy jsou zřetelně delší než trubkovité. Plodem je ochmýřená nažka.
Poznámka: Zlatobýl je důležitá včelařská rostlina, zároveň je však za květu významným alergenem. Zlatobýl obrovský je u nás často pěstován jako okrasná rostlina. Velice snadno se rozmnožuje do svého okolí pomocí větrem roznášených nažek.
Solidago giganteaSolidago gigantea
Solidago gigantea
Fotografovali Lubomír Rak, dne 28. 7. 2005 (Praha-Stodůlky) a Karel Bergmann, dne 3. 10. 2013 (Kanada, Alberta, Calgary, Nosehill Park).