Solovecké ostrovy v Bílém moři jsou známé především jako místo nejstaršího tábora nucených prací, tzv. gulagu. Ten byl vytvořen z kláštera na Velkém Soloveckém ostrově, jehož začátky lze hledat v 15. století. Klášterní botanickou zahradu zde založil v roce 1822 archimandrita Makarius, proto je také v mapách toto místo označováno jako Makarievskaja pustyň. Protože vznikla zároveň i jako místo odpočinku představeného kláštera (archimandrita), byla zde postavena i jeho letní rezidence (1859–62) a kaple sv. Alexandra Něvského (1854).
Botanická zahrada (Соловецкий ботанический сад) se nachází asi 3,5 km severozápadně od kláštera, v kopcovitém terénu mezi jezery Nižnij Pert a Pustynoje. Jeho současná rozloha je 5 hektarů. V zahradě byly od doby jejího vzniku sázeny vedle okrasných rostlin především druhy užitkové a pokusně zde byly sázeny nové druhy, které by se zde mohly aklimatizovat a poskytovat i užitek. V minulosti byly v sousedství zahrady vytápěné skleníky, ve kterých rostly melouny, dýně nebo meruňky. V zahradě byla také vytápěná oranžérie s okrasnými rostlinami.
Současnou podobu zahrada získala po roce 1870. Na její ploše rostou dřeviny vysázené mnichy v letech 1870 až 1920. V době fungování tábora nucených prací byla zahrada využívána více jako užitková zahrada, ale i v tomto období (1927–36) zde byly vysazovány nové druhy dřevin. Podél centrální cesty, vedoucí od vstupu do zahrady k letní rezidenci, se dochovala alej starých modřínů sibiřských (Larix sibirica) a výsadby bergenií tučnolistých (Bergenia crassifolia), které jsou považovány za jedny z nejstarších v zahradě.
Po roce 1990 vznikla nová tradice ve vysazování pamětních stromů významnými návštěvami. Tato alej časem povede z centrální modřínové aleje k molu u jezera Nižnij Pert.
Dnes zde roste asi 30 druhů dřevin, 500 druhů a variet okrasných, léčivých a užitkových rostlin. Nejstaršími dřevinami jsou jedinci borovice sibiřské (Pinus cembra subsp. sibirica) a jabloní drobnoplodých (Malus baccata), které jsou více než 100 let staré.
Dalšími zajímavými dřevinami jsou lípa srdčitá (Tilia cordata), slivoň pensylvánská (Prunus pennsylvanica), šeřík karpatský (Syringa josikaea), čimišník stromovitý (Caragana arborescens) nebo jedle sibiřská (Abies sibirica).
V současnosti botanickou zahradu spravuje Solovecké muzeum, které také organizuje průvodcovskou službu po zahradě. Otevřeno je od 9:00 do 17:00 a platí se vstupné.
Fotografováno dne 16. 8. 2007.