Syn.: Mespilus aucuparia (L.) Scop., Pyrus aucuparia (L.) Gaertner, Aucuparia sylvestris Med.
Česká jména: planá voškeruše, řeřabiny (Hájek 1562, Huber 1596), řeřabina obecná (Presl 1819, Opiz 1852), jeřáb ptačí (Dostál 1950, Kubát 2002)
Slovenská jména: břek jarabina, skoruše, kalina, jeřabina, jeřáb (Reuss 1853), jarabina vtáčia (Dostál 1950, Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Rosaceae Juss. – růžovité
Sorbus aucuparia
Rozšíření: Eurasijský druh, v Evropě roste ve většině kontinentu, chybí jen v jeho nejjižnějších částech, na východ zasahuje až na západní Sibiř. Byl zavlečen i do Severní Ameriky. U nás se vyskytuje hojně až roztroušeně v celém území kromě subalpínských Vysokých Sudet, nejvýše u nás roste v Krkonoších v masivu Studniční hory.
Ekologie: Roste ve světlých lesích i jejich lemech, na skalách, pasekách i ruderalizovaných stanovištích, často vysazován podél komunikací i jako okrasná dřevina. Většinou na půdách živinami chudých, vlhkých až mírně suchých, s kyselou reakcí. Kvete v květnu a červnu.
Sorbus aucuparia
Popis: Strom, řidčeji keř vysoký 3–12(–15) m. Borka světle šedá. Pupeny, spodní strana lístků, listové vřeteno a větve květenství plstnaté. Pupeny vejcovité, špičaté. Vernace (uspořádání listu v pupenu) složená. Listy lichozpeřené, lístků (4–)5(–10) párů, podlouhle kopinatých, do 5 cm dlouhých, v horních 3/4 pilovitých, při bázi asymetrických, na líci tmavozelených, na rubu světlezelených, řapík 2–3 cm dlouhý. Květenství kompaktní, bohaté, s plstnatými, olysávajícími větvemi. Kališní cípy špičaté, za květu vzpřímené, za plodu vytrvalé, korunní lístky okrouhlé až široce vejčité, 3,8–5,0 mm dlouhé, bílé. Semeník polospodní, čnělky (2–)3(–4), volné, blizny konvexní. Malvice kulovité, 6–9 mm v průměru, oranžově červené, lesklé. Druh je plodný ve věku 10–15 let, dožívá se stáří 80–100 let.
Sorbus aucupariaSorbus aucuparia
Sorbus aucupariaSorbus aucuparia
Sorbus aucupariaSorbus aucuparia
Záměny: Ve Vysokých Sudetech u nás roste poddruh jeřáb ptačí olysalý (Sorbus aucuparia subsp. glabrata) lišící se mnohem nižším vzrůstem, olysalými až lysými spodními stranami lístků, listovým vřetenem a větvemi květenství a elipsoidními a menšími malvicemi. V montánním a subalpínském stupni Vysokých Sudet se vyskytují přechodné typy mezi oběma poddruhy.
Využití: Velice přizpůsobivá a nenáročná dřevina. Rychle roste a bohatě plodí, přitom nepotlačuje jiné dřeviny, naopak jejich růst podporuje. Plody jsou důležitou složkou výživy lesní zvěře a ptactva. Slouží i k výrobě pálenek. Dřevo se používá na dýhy, násady nebo hudební nástroje. Často se vysazuje do stromořadí, je vyšlechtěno i několik kultivarů.
Poznámka: Jeřáb byl v minulosti v lidovém prostředí dřevinou magickou. Podobně jako netřesk, tak i větve jeřábu zastrčené ve střeše stavení měly odhánět blesky, jeřábová palice platila jako účinný represivní protředek na čerty a duchy, hůlka z jeřábu údajně chránila před kouzly a čarami. Lidové prostředí evidentně jednotlivé druhy jeřábů nerozlišovalo, podstatné bylo, aby stromy používané pro magické úkony měly co nejvíce červených jeřabin.
Sorbus aucuparia
Fotografováno ve dnech 12. 9. 2009 (Krkonoše, Modrý Důl) a 24. 9. 2009 (Praha, Liboc).