Jaroslav Jeníček Soukup se narodil 10. března 1902 v Příbrami, zemřel 14. listopadu 1989 v Limě. Byl to český salesiánský kněz, misionář v Peru a významný botanik, který je považován za otce a zakladatele botanické systematiky peruánské květeny.

Vyrůstal v prostředí prostých, nábožensky založených rodičů, kteří mu odmalička vštěpovali lásku k Bohu a k přírodě. Na doporučení strýce, arcibiskupského sekretáře Antonína Dohalského, vyhledal kněze P. Klementa, jenž vybíral chlapce, kteří se chtěli stát salesiány, a posílal je do Perozy v Itálii. V Itálii ve skromných podmínkách studoval teologii, filozofii, latinu a další jazyky. V roce 1926 asistoval na velké Mezinárodní výstavě misií v Turíně, kde se seznámil se salesiánem reprezentujícím misie v Peru P. Fortunatem Chirichignem, a ještě téhož roku s ním odjel do Jižní Ameriky. Roku 1927 začal pracovat v Arequipě jako salesián. Z Arequipy odešel studovat teologii do Puna, kde byl v roce 1935 vysvěcen za kněze. Právě na břehu jezera Titicaca se jeho odborná činnost stala cílenější. Zejména pak, co se seznámil s pracemi významného botanika z Cuzca F. L. Herrery y Garmendia (1875–1945). Z milovníka přírody se tak stal vědec věhlasné pověsti. Sbíral rostliny, zkoumal je a popisoval. Objevil některé nové druhy, jiné druhy zase dostaly jeho jméno (například Anthurium soukupii Croat, Alstroemeria soukupii Standl. ex Soukup, Paspalum soukupii Carbonó a další). Budoval herbáře, které zahrnovaly přes tři tisíce druhů peruánské flóry, z nichž některé posílal do Čech. V Čechách korespondoval se správcem herbářů koadjutorem Antonínem Roubalem. Dnes jsou součástí sbírek botanického oddělení Národního muzea a představují unikátní kolekci andské květeny.
Jaroslav Soukup si uvědomoval důležitost spolupráce a výměny informací mezi vědci a lidmi stejných zájmů a věnoval se rozsáhlé mezinárodní korespondenci. Vybudoval síť kontaktů s botaniky celého světa, jakož i vlastní mezinárodní pověst. Jeho publikační úsilí vyvrcholilo v roce 1954, kdy založil časopis Biota, věnovaný novým poznatkům různých oborů peruánské biologie, který sám řídil. Rozvíjely se i další jeho zájmy. Svou variabilitou a pestrostí jej zaujaly brambory (Solanum tuberosum). Začal shromažďovat a kultivovat různé jejich variety nalezené mezi kečuánskými domorodci. Tato sbírka se později stala základem významné kolekce brambor zemědělského institutu v Cuzcu. Během své přírodovědné činnosti věnoval velkou pozornost botanickému lidovému jmenosloví a lidovému léčitelství, což vyústilo v jeho nejvýznamnější literární dílo Vocabulario de los nombres vulgares de la flora Peruana. V něm soustředil své poznatky přibližně o třech tisících druzích rostlin, včetně jejich jmen v jazycích různých indiánských kmenů (zejména kečua a aimara), informací o jejich léčitelském i dalším využití a údajích taxonomických a fytogeografických. Dílo je doprovázeno rozsáhlou bibliografií peruánské flóry a je výsledkem čtyřicetileté, vpravdě mravenčí práce.
Postupně se Jaroslav Soukup stával uznávaným vědcem. V roce 1965 dostal od peruánského Ministerstva školství vyznamenání „Palmas magisteriales″, následované vyznamenáním Ministerstva zemědělství „Mérito Agrícola″. O rok později byl jmenován čestným členem entomologické společnosti a poté členem dalších devíti vědeckých spolků. Za svou vědeckou činnost a realizované studie dostal několik čestných doktorátů. V roce 1976 byl zvolen čestným členem 1. kongresu peruánských botaniků. V letech 1967–80 působil jako pedagog na Farmaceutické fakultě univerzity San Marcos v Limě. Byl oblíbeným profesorem, měl rád mládež a byl jejím otcovským průvodcem a rádcem. Když na sklonku života vydal v reedici svou knihu Vocabulario de los nombres vulgares de la flora Peruana, na její titulní stranu uvedl fotografii národního stromu Peru Cantua buxifolia. Avšak ke kořenům své rodné lípy se již nikdy nevrátil.
Zpočátku byl v Arequipě