Syn.: Belamcanda bulbifera (L.) Moench, Ixia alba L., Ixia anemoniflora DC., nom. illeg., Ixia bulbifera L., Pardanthus bulbiferus (L.) Klatt, Sparaxis albiflora Eckl.
Česká jména: dřípulka jedlá (Presl 1846)
Čeleď: Iridaceae – kosatcovité
Rozšíření: Druh má malý areál na jihozápadě provincie Western Cape v Jihoafrické republice. Lokality se nacházejí mezi městečkem Darling a Střelkovým mysem. Není vyloučeno, že rostliny tohoto druhu zplaněly na jihu Austrálie a na Novém Zélandu a mají zde invazní charakter, jsou zavlečeny i do okolí argentinského Buenos Aires a na Azorské ostrovy.
Ekologie: Provází vlhčí typy formace renosterveld na písčitých nebo jílovitých půdách; klima je charakterizováno zimními dešti a letním suchem. Lokality leží v nadmořské výšce 100–250 m. Kvete na jaře, květy opylují vrubounovití brouci (Scarabaeidae), nektar sající mouchy a včely.
Popis: Vytrvalá bylina s podzemní kulovitou bazální stonkovou hlízou; dorůstá výšky 15–45 cm; hlízka je bílá, s měkkým papírovitým obalem. Listy jsou dvouřadě vějířovitě uspořádané, mečovité. Lodyha je přímá, poněkud křivolaká, s vějířkem květů; listeny jsou blanité, dlouze zašpičatělé; květy jsou přisedlé, téměř pravidelné; okvětí tvoří krátkou trubku a nálevkovité, smetanově bílé až nažloutlé, na rubu často načervenalé cípy; tyčinky jsou jednostranně prohnuté; gyneceum tvoří 3 srostlé plodolisty se spodním semeníkem. Plodem je chrupavčitá, široce válcovitá tobolka; v úžlabí větví květenství se kromě toho po odkvětu tvoří pacibulky.
Využití: J. S. Presl (1846) poznamenal, že hlízky se v jižní Africe konzumují, chutnají prý podobně jako brambory – odtud tedy také české druhové jméno.
Ohrožení a ochrana: Podle Červeného seznamu flóry Jihoafrické republiky patří k druhům vyžadujícím pozornost (LC).
Poznámka: Do rodu Sparaxis se řadí asi 15 druhů, které rostou výhradně v jihozápadním cípu Afriky. Některé z nich se pěstují a v zahradnickém sortimentu jsou nyní četné kultivary hybridního původu. Rostliny označované jako S. bulbifera, které se nyní druhotně šíří v Austrálii a na Novém Zélandu, jsou možná také hybridního původu.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 24. 9. 2012 (Jihoafrická republika, Western Cape, Darling, rezervace Contreberg).