Čeleď: Sphagnaceae Dumort – rašeliníkovité
Sphagnum girgensohnii

Sphagnum girgensohnii

Rozšíření: Holarktický druh lesního pásma. V ČR hojně v podhorských a horských oblastech v okrajových částech Čech, na západní a severní Moravě a v Brdech.
Ekologie: Typický lesní druh rostoucí na vlhčích místech, hojný v pásmu smrčin (i v kulturních). Ojediněle roste na okrajích vrchovišť (v laggu) či rašelinných luk nebo vřesovišť.
Popis: Rostliny středně velké až statné, 7–25 cm dlouhé, vždy zelené, nejvýše slabě žlutozelené nebo bledě zelené, nikdy nejsou červené, ani s nádechem do červena. Lodyhy nepříliš silné, 0,5–0,8 mm. Svazečky větví po 3–5, obvykle 2 odstávající a 1–3 převislé; odstávající větve většinou prodloužené, na koncích zaoblené, zhruba stejně dlouhé jako převislé. Lodyžní listy široce jazykovité až lopatovité, 0,6–1,5 mm dlouhé a 0,5–1,3 mm široké, široce lemované, s lemem směrem dolů rozšířeným, na široce uťaté špičce (nikoli po stranách) díky resorbovaným hyalocystám třásnité. Hyalocyty obvykle přepažované, bez vzpěr, s ojedinělými póry, většinou však bez pórů. Větevní listy široce vejčitě kopinaté až vejčité, 0,6–2,5 mm dlouhé a 0,4–1,0 mm široké, ve špičce uťaté a zoubkované, obvykle přilehlé k větvím. V Evropě většinou dvoudomý druh.
Záměny: V terénu se dá s trochou zkušeností rozpoznat. Je vždy zelený, roste v lese a hlavičky s pravidelně uspořádanými svazečky větví působí dojmem pravidelných hvězdiček. Bezpečně se dá poznat mikroskopicky podle tvaru lodyžních listů. Nejvíce podobný je druh Sphagnum fimbriatum, který roste na podobných stanovištích (často vedle sebe). S. fimbriatum je mnohem štíhlejší, lodyžní listy jsou třásnité i po stranách.
Sphagnum girgensohnii
Fotografováno dne 12. 7. 2009 (na Křižánkách).