Syn.: Sphagnum cymbifolium Hedw.
Čeleď: Sphagnaceae Dumort – rašeliníkovité
Sphagnum palustre
Rozšíření: Holarktis, odtud zasahuje do Jižní Ameriky, v Africe pouze v Maroku, téměř v celé Asii a na Havajských ostrovech. Na jižní polokouli v Austrálii, na Novém Zélandu.
V ČR poměrně hojně spíše v okrajových částech republiky, na Českomoravské vrchovině, ale i na mokrých lukách v nižších polohách (Polabí, Poohří).
Ekologie: Poměrně hojný druh, který preferuje spíše stanoviště bohatší na živiny; na rašelinných lukách, okrajích lesů a na vlhkých místech smrkových lesů, v laggových partiích vrchovišť, v okolí rybníků a potůčků, v prameništích, v olšinách, na humusovitých skalách, ojediněle i na okraji slatin.
Sphagnum palustre
Popis: Rostliny mohutné, 7–30 cm dlouhé, zelené, žlutozelené až hnědozelené, někdy poněkud naoranžovělé, ale nikdy purpurové nebo fialové. Lodyha s vyklenutou hlavičkou. Svazečky větví po 3–6, většinou 2(–3) odstávající a 1–3 převislé; odstávající větve většinou oddálené, řidčeji nahloučené. Většinou s jednovrstevnou hyalodermis bez pórů nebo pouze s 1 pórem, dlouhé a pozvolna zašpičatělé, pouze některé uťaté, kratší než převislé.
Lodyžní listy jazykovité, 1,0–2,0 mm dlouhé a 0,6–1,1 mm široké, v horní části třásnitě lemované. Hyalocyty obvykle nepřepažované, pouze ojedinělé přepažované, bez vzpěr, nejvýše v horní části ojedinělé vzpěry. Větevní listy vejčité, silně vyduté, 1,0–2,8 mm dlouhé a 1,3–1,8 mm široké, na špičce zatupělé, kápovité a vehnuté, vzájemně se kryjící nebo nepatrně oddálené, přitisklé nebo vzácněji špičkami poněkud odstávající v úhlu menším než 45°. Chlorocyty na průřezu klínovité, úzce rovnoramenně trojboké až lichoběžníkové, na vnitřní straně vždy, na vnější někdy volné (dosahující k okraji listu), na styčných stěnách s hyalocystami hladké. Póry nejčastěji při stěnách, po obou stranách, 10–20 µm.
Dvoudomý druh. Samčí větévky nažloutlé nebo nahnědlé. Perichaetiální listy široce oválné, velké, až 5–6 mm dlouhé a 2–3 mm široké, na bázi bez hyalocyt, které se postupně směrem k vrcholu listu začínají diferencovat.
Sphagnum palustre
Záměny: V terénu jej lze poznat podle žlutozeleného zbarvení, ale pro bezpečné určení je nutné vidět tvar chlorocyt větevních listů (u typicky vyvinutých listů). Problematické může být rozlišení od S. centrale (chlorocyty obvykle oválné, styčné stěny ztloustlé). Tento druh má obvykle hnědou barvu a nemá vyklenutou hlavičku. Liší se i ekologii, roste převážně v lesích podél potůčků.
Sphagnum palustre
Fotografováno dne 15. 8. 2009 (v PP Ratajské rybníky).