Syn.: Sphagnum contortum var. subsecundum (Nees) Wilson
Čeleď: Sphagnaceae – rašeliníkovité
Rozšíření: Holarktis, odtud zasahuje do hor severní Afriky, Přední Asie, Číny, uvádí se i z Thajska.
V Česku se vyskytuje v oblasti výskytu rašelinných luk, poměrně hojně na Českomoravské vrchovině a na Třeboňsku.
Ekologie: Druh rašelinných luk, roste také v olšinách, na okrajích rybníků, v prameništních a bažinách. Chybí na vrchovištích (s výjimkou okrajových částí, kde se může vyskytnout).
Popis: Rostliny drobné až středně velké, 5–15 cm dlouhé, zelené, olivově zelené až hnědozelené či okrově hnědé až naoranžovělé. Lodyhy poměrně tenké, 0,4–0,7 mm, s jednovrstevnou, ostře odlišenou hyalodermis s póry v dolní části buněk. Sklerodermis červenohnědá až černá, pouze u forem ze stinných stanovišť téměř zelená. Svazečky větví po 3–5(–7), obvykle 2–3 odstávající 2–4 převislé; odstávající větve přímé nebo rohovitě zahnuté, poměrně krátké, zřetelně od převislých odlišené.
Lodyžní listy trojboce jazykovité, malé, 0,4–0,8 mm dlouhé a 0,4–0,7 mm široké, na špičce zaoblené, slabě zubatě třásnité, s lemem směrem dolů nepatrně rozšířeným. Hyalocyty pouze ojediněle přepažované, většinou bez vzpěr nebo pouze v horní části několik hyalocyt se vzpěrami; na vnější straně ojedinělé póry při stěnách, na vnitřní pouze v horní části listu.
Větevní listy vejčité až kopinaté, 0,9–1,6 mm dlouhé a 0,5–0,7 mm široké, silně vyduté, někdy slabě jednostranně srpovité, ve špičce vehnuté a drobně zubaté. Chlorocyty úzce obdélníkovité až soudečkovité, obvykle oboustranně volné. Póry na hřbetní straně listů velmi četné, drobné, 2–4 µm, obvykle podél stěn, na vnitřní ojedinělé. Dvoudomý druh. Samčí větévky kyjovité, hnědavé.
Záměny: V terénu lze druh poznat podle žlutooranžové barvy nebo alespoň nádechu do oranžova. Mívá také jednostranně zahnuté větvičky pod hlavičkou. Tyto znaky jsou však velmi variabilní a bezpečně lze druh poznat podle jednovrstevné hyalodermis a malými lodyžními listy, rovněž větevní listy nejsou obvykle jednostranné (na rozdíl od S. contortum). Může se podobat některým formám druhů S. tenellum či S. rubellum, tyto druhy jsou však vrchovištní, mají rozšířený lem na bázi mnohem větších lodyžních listů a jiné postavení chlorocyt.
Fotografováno dne 22. 7. 2009 (Česko, v PR Řeka).