Syn.: Spiraea tianschanica Pojark.
Vyšší klasifikace: čeleď Rosaceae Juss., podčeleď Spiraeoideae C. Agardh., rod Spiraea L., sekce Chamaedryon Ser. (tradiční, ale ne monofyletická skupina)
Spiraea alpina
Rozšíření: Areál druhu se skládá ze dvou nespojitých arel. Severní arela se rozkládá na jihu ruské Sibiře a v Mongolsku, od Altaje a západního Mongolska zasahuje do východního Kazachstánu a nejsevernější části čínské autonomní oblasti Sin-ťiang, dále vede až do severního a centrálního Ťan-šanu v Kazachstánu a východním Kyrgyzstánu. Jižní arela se nachází především na území Číny, ale v oblasti Himálaje zasahuje i do Sikkimu, táhne se od jižního okraje východní části Čchingchajsko-tibetské plošiny po horské hřebeny v provinciích Kan-su a S’-čchuan; oddělená populace se vyskytuje i v horské oblasti Čchin-ling a Ta-pa-šan na jihu čínské provincie Šen-si.
Ekologie: Roste ve světlých horských lesích a na vysokohorských stanovištích, především na travnatých svazích s řídkými křovinami, v horské tundře, na alpínských loukách a pastvinách, na skalnatých a kamenitých svazích, na březích vodních toků, v nadmořských výškách zhruba od 600 až do 4700 m.
Spiraea alpina
Spiraea alpina
Popis: Malý vzpřímený keř 0,5–1,5 m vysoký, s relativně silnými, pevnými větvemi; výhony hranaté, relativně silné a téměř přímé, lysé nebo pýřité, vzácně až vlnatě plstnaté (var. xizangensis); pupeny vejcovité, malé, kryté několika šupinami. Listy střídavé na dlouhých výhonech nebo ve svazcích na brachyblastech a bázi kvetoucích větévek; čepele listů úzce (ob)kopinaté až podlouhle obvejčité, špičaté nebo tupé, celokrajné nebo velmi vzácně s několika zuby podél horních okrajů, 6–20 × 2–6 mm, velmi úzce se zužující k bázi a téměř bez řapíku, s nevýzaznou žilnatinou, lysé, pýřité nebo vzácně oboustranně plstnaté (var. xizangensis), sivé na horní straně, která připomíná rubovou stranu. Květenství postranní na výhonech předchozího roku, vytvářející malé, husté, 10–30květé jednoduché chocholíky 1–2 cm v průměru na krátkých větévkách olistěných na bázi, společně do 3 cm dlouhé; květní stopky 2–8 mm dlouhé, jednokvěté. Květy zejména v červnu a červenci, 4–7 mm v průměru; kališní cípy vejčitě trojúhelníkovité, 1–2 mm dlouhé; korunní plátky bílé nebo vzácně narůžovělé až purpurově červené (někdy u var. xizangensis), obvejčité nebo téměř okrouhlé, 2–3 mm dlouhé; tyčinky téměř stejné délky jako korunní plátky. Měchýřky víceméně se rozbíhající, 2–3 mm dlouhé, lysé nebo pýřité podél vnitřního švu, se čnělkou téměř terminální nebo nad hřbetním švem.
Taxonomické poznámky: Spiraea alpina byla popsána P. S. Pallasem z hor u Bajkalského jezera v roce 1784. V ruské literatuře je Spiraea tianschanica akceptována jako samostatný druh popsaný A. Pojarkovou z Těrského Alatau ve dnešním Kyrgyzstánu v roce 1939. Avšak údajné rozdíly od staršího taxonu vznikly na základě nedostatečného materiálu a ve skutečnosti spadají do rozsahu běžné variability tavolníku alpínského. Dva čínští botanici T. T. Yu a L. T. Lu popsali v roce 1980 podobný taxon ze střední části vnitřního Tibetu pod jménem Spiraea tibetica. Později bylo zjištěno, že toto jméno je ilegitimní jako pozdní homonymum, a tak druhý z autorů stanovil po dvaceti letech pro tentýž taxon nové jméno Spiraea xizangensis. Také tento taxon byl popsán na základě velmi omezeného materiálu a dosti neurčitých rozdílů, ze kterých nejdůležitější se zdály být oboustranně pýřité listy, pýřité až plstnaté výhony a narůžovělá až purpurová barva květů. Avšak ani posledně uvedený znak není stabilní u příslušných populací a uvedené odění rostlin se vyskytuje občas i v jiných oblastech východní části výskytu druhu. Po revizi dostupných dat a materiálu byl tento tibetský taxon přesahující do Sikkimu nedávno ve speciální studii (Businský, Phyton, Annales Rei Botanicae, 55, 1, 2015: 114) akceptován jako varieta tavolníku alpínského, tj. Spiraea alpina var. xizangensis.
Využití: Tento zcela mrazuodolný druh má výrazný potenciál stát se okrasným zahradním keřem.
Spiraea alpina
Spiraea alpina
Spiraea alpina
Spiraea alpina
Fotografováno v červenci 1988 (Kyrgyzstán, centrální Ťan-šan, údolí Inylček, severní úpatí Piku Nansena, 3000 m n. m.) a ve dnech 1. 6. 1992 (Čína, západní S’-čchuan, prefektura Kardze, Tawu, 3100 m n. m), 10. 6. 1992 (biotop: Maniganggo, 4000 m n. m.) a 23. 6. 1992 (20 km jižně od Litchang, 4100 m n. m.).