Syn.: Spiraea aemiliana C. K. Schneid., Spiraea betulifolia var. aemiliana (C. K. Schneid.) Koidz., Spiraea beauverdiana var. stevenii C. K. Schneid., Spiraea stevenii (C. K. Schneid.) Rydb., Spiraea vorobjevii Tzvel., Spiraea betulifolia var. shantarica Tzvel., Spiraea stevenii var. czaplinensis Tzvel.
Čeleď: Rosaceae – růžovité
Rozšíření: Druh z agregátu Spiraea betulifolia vyskytující se od japonského ostrova Hokkaidó na jihu přes Kurilské ostrovy, Sachalin, sever Primorského kraje, pobřeží Ochotského moře, Kamčatku po Čukotku a dále přes Beringovu úžinu na Aljašce a v západní Kanadě (Yukon, Severozápadní teritoria, Britská Kolumbie). Jeho areál se tak dá zobecnit jako amfiberingiánní.
Ekologie: Roste v horských lesích a křovinách, v keřovité tundře, na kamenitých a skalnatých svazích, v suti, ale i při okrajích mokřin, v pásmu od pobřeží až do nadmořské výšky přes 2200 m; s oblibou na sopečném podkladu. Kvete od konce května do srpna, ale převážně v červnu.
Popis: Keř, 10–50(–100) cm vysoký, bohatě větvený, s větvemi vystoupavými až přímými a s hnědou kůrou. Listy sterilních výhonů krátce řapíkaté až téměř přisedlé, eliptické, vejčité až okrouhlé, obvykle jen 1–3 cm dlouhé a 0,5–2,5 cm široké, na bázi široce klínovité nebo okrouhlé, na okraji dvakrát vroubkované nebo tupě zubaté, na vrcholu tupé, zaokrouhlené až mělce vykrojené, lysé nebo okolo hlavních žilek chlupaté, na rubu s vyniklou žilnatinou. Květenství hustý složený chocholík na olistěných terminálních větévkách, 1,5–3 cm v průměru, často s pýřitými větvemi a květními stopkami; květy 3–6 mm v průměru, kališní cípy trojúhelníkovité, 1–1,5 mm dlouhé, korunní lístky 1,5–2,5 mm dlouhé, bílé, tyčinky delší než korunní lístky. Měchýřky vzpřímené, 2,5–3,5 mm dlouhé, obvykle pýřité, se čnělkou nad hřbetním švem.
Poznámka: Agregát Spiraea betulifolia byl v posledních sto letech velmi různorodě hodnocen. Hlavní problém vznikl souběžným popisem třech taxonů na základě jednotlivých sběrů z různých oblastí (dvou ostrovů severního Japonska, Kamčatky a západní Aljašky), tj. bez poznání jejich variability. Přestože tyto popisy publikoval jeden z nejvýznamnějších dendrologů v historii botaniky, Rakušan Camillo Karl Schneider, ukázalo se později po komplexnějším poznání dotyčných taxonů, že nejde o různé druhy. Ovšem toto sjednocující pojetí bylo různými autory různých zemí a v různé době rozdílně chápáno. Protože hlavní část areálu druhu s nejvhodnějším a tudíž korektním jménem Spiraea beauverdiana spadá pod bývalý Sovětský svaz, resp. Ruskou federaci, ukážeme si různorodost taxonomického pojetí tohoto druhu na příkladech relevantních prací ruských autorů. Rozumné pojetí jediného druhu zaujala A. Pojarkova v 9. díle Flora SSSR (1939); nepřirozeně rozdrobené pojetí tří samostatných druhů, Spiraea aemiliana, Spiraea beauverdiana a Spiraea stevenii, později zaujala O. A. Svjazeva ve 2. díle dendrologické geografické studie Arealy derevěv i kustarnikov SSSR (1980); extrémně nepřirozené pojetí použil na sklonku svého života N. N Cveljev ve speciální studii (publikované ve vlastnoručně redigovaném časopise Novosti sistematiki vysšich rastenij 40, 2008), kde kromě nové variety od S. stevenii a nové variety od S. betulifolia popsal i další nový taxon v kategorii druhu (Spiraea vorobjevii) a S. beauverdiana označil za jeho křížence pravděpodobně se S. stevenii. Všechny tři jeho nové taxony spadají do rozsahu variability a areálu S. beauverdiana, a tak představují její taxonomická synonyma.
Fotografovali Gabriela Leugnerová, ve dnech 24. a 25. 7. 2008 (Rusko, Kamčatka), a Roman Businský, ve dnech 18. a 19. 8. 1997 (Japonsko, Hokkaidó, pohoří Taisetsuzan).