Syn.: Spondias cytherea Sonn.
Čeleď: Anacardiaceae Lindl. – ledvinovníkovité
Spondias dulcis
Rozšíření: Pochází snad z Melanésie a Polynésie. V současnosti se pěstuje v tropech celého světa, zejména v jihovýchodní Asii, na Srí Lance, ale i ve Střední a Jižní Americe a v Karibiku.
Ekologie: Roste v tropických lesích v územích s vysokou průměrnou roční teplotou (18–32 °C), ale s malými výkyvy, a s ročním úhrnem srážek 1500–6000 mm, přičemž je adaptován na periodické střídání období sucha a dešťů.
Popis: Rychle rostoucí jednodomý poloopadavý strom, dorůstá výšky 9–12(–18) m; borka je šedá, hadká. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, 20–60 cm dlouhé, tvořené 4–12 jařmy; lístky jsou kratičce řapíčkaté, eliptické nebo obkopinaté, 6,2–10 cm dlouhé, na bázi zaokrouhlené, na okraji drobně zoubkované, špičaté. Květenství je početná terminální lata; květy jsou velmi drobné, 5četné; kališní cípy jsou trojúhelníkovité, asi 0,5 mm dlouhé; korunní lístky jsou vejčité, asi 2,5 mm dlouhé, bělavé; tyčinky jsou ve 2 kruzích; semeník je svrchní. Plody jsou oválné peckovice 6,2–9 cm dlouhé, opadávají ještě zelené, a teprve na zemi dozrávají a mění se do zlatožluté, dužnina je pevně přirostlá k pecce.
Využití: V mnoha oblastech se plody konzumují jako oblíbené ovoce; jsou šťavnaté, plně dozrálé chutí trochu připomínají mango. Ze zralých plodů se rovněž připravuje osvěžující šťáva. Místy se ovšem pojídají i nezralé plody, ale spíše se solí a chilli, případně se z nich vaří omáčka ke krevetkám.
Spondias dulcisSpondias dulcis
Spondias dulcis
Spondias dulcis
Spondias dulcis
Spondias dulcis
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 28. 2. a 3. 3. 2009 (Kostarika: Quepos a Puerto Viejo) a 5. a 13. 2. 2011 (Seychely, ostrov Mahé, Beau Vallon; ostrov Praslin, Grand‘ Anse).