STELLARIA LONGIFOLIA Muhl. ex Willd. – ptačinec dlouholistý / hviezdica dlholistá

Syn.: Stellaria diffusa Schltdl., Stellaria friesiana Ser., Stellaria mosquensis M. Bieb. ex Schlecht., Alsine longifolia Britton
Česká jména: ptačinec dlouholistý (Dostál 1950, Kubát 2002)
Slovenská jména: hviezdica dlholistá (Dostál 1950, Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité

Stellaria longifolia

Rozšíření: Roste v severní a severovýchodní Evropě, na Sibiři, na Dálném východě, v Severní Americe. Izolovaně roste také v Alpách a v předhůří Alp, ve střední Evropě a v Karpatech.
U nás roste roztroušeně v Českém masivu, převážně v podhorských a horských plochách a v rybničních pánvích. Je považován za glaciální relikt české květeny.

Ekologie: Roste na lesních mokřinách, v olšinách na rašelinných půdách, na prameništích a v podmáčených smrčinách, na březích vodních toků. Kvete od května do července.

Stellaria longifoliaStellaria longifolia
Stellaria longifolia

Popis: Vytrvalá, řídce trsnatá, žlutavě zelená bylina se sterilními výhonky, vysoká 10–25 cm. Čtyřhranné lodyhy jsou přímé nebo vystoupavé, chudě větvené, křehké, na hranách (zvláště pod květenstvím) drobně papilnaté. Listy jsou čárkovité až čárkovitě kopinaté, špičaté, v úžlabí se svazečky listů nebo sterilními výhonky. Okraje listů a jejich střední žilka jsou drobně papilnaté. Malé květy skládají rozložité vidlany s listeny zcela odlišnými od listů. Listeny jsou tedy blanité, bělavé, s úzkým zelenavým proužkem, na okrajích lysé. Kališní plátky mají blanitý okraj, korunní plátky jsou hluboce rozeklané, bílé. Čnělky jsou tři, vejcovité tobolky obsahují drobná semena a jsou delší než kalich.

Ohrožení a ochrana: V ČR je ptačinec dlouholistý zařazen k ohroženým druhům (C3), v SR je ohrožený (EN). V Rumunsku je chráněn zákonem.

Stellaria longifolia
Stellaria longifolia
Stellaria longifolia

Fotografováno dne 16. 6. 2011 (Česko, Nadlesí).