Syn.: Alsine pallida Dumort., Alsinula pallida (Dumort.) Dostál, Stellaria abortiva Naudin, Stellaria apetala Murb. non Ucria, Stellaria boraeana Jord., Stellaria media subsp. apetala Čelak. non Mert. et W. D. J. Koch (pro var.), nom. illeg., Stellaria media var. apetala Tausch non Mert. et W. D. J. Koch, nom. illeg., Stellaria media subsp. pallida (Piré) Asch. et Graebn., Stellaria pallida (Dumort.) Crép.
Česká jména: ptačinec bezplátečný (Polívka 1900), ptačinec bledý (Kubát 2002)
Slovenská jména: hviezdica bledá (Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Caryophyllaceae Juss. – hvozdíkovité
Stellaria pallida
Rozšíření: Roste na většině území Evropy – od Laponska po jižní Španělsko a ostrovy ve Středozemním moři, od Britských ostrovů zasahuje na východ až po Ukrajinu a Krym; dále v severní Africe, Malé a Střední Asii. Otázka původnosti v mnohých oblastech je poněkud problematická – v severní a asi i ve střední Evropě je druh zřejmě nepůvodní, byť zdomácnělý. Zavlečen na Kanárské ostrovy, do Severní Ameriky (USA – zejména východní polovina území, jihovýchodní Kanada, Mexiko), jižní Ameriky (Chile, Peru, Argentina), Číny a jihozápadní Austrálie. U nás byl druh donedávna přehlížen, a proto znám pouze z malého počtu lokalit. V posledních dvou desetiletích se evidentně šíří na synantropních stanovištích v městských a obecních trávnících v teplých oblastech; nyní je v řadě měst hojným druhem.
Ekologie: Nejčastější výskyt je vázán na městské a parkové trávníky, okraje cest v intravilánech, dále roste zřejmě i na vátých píscích. Konkurenčně slabý, krátkověký druh, preferující vysýchavé, propustné, často písčité půdy na dobře osluněných stanovištích v nižších polohách. V jarním období druh vytváří nápadné žlutozelené shluky v mezerách trávníků – nejčastěji na místech intenzivně sekaných, sešlapávaných a znečištěných psími výkaly, kde je travní porost prořídlý. Roste a kvete během dubna, zpravidla již v první polovině května odumírá a je přerůstán bujnější vegetací.
Stellaria pallida
Stellaria pallida
Popis: Jednoleté žlutavě zelené byliny. Lodyhy poléhavé až mírně vystoupavé, s relativně dlouhými internodii, (7–)12–25(–35) cm dlouhé, s 1 podélnou řadou chlupů, vytvářející neuspořádané porosty. Listy vejčitě kopinaté až podlouhlé, horní přisedlé, střední a dolní řapíkaté. Vidlany obvykle klubkovitě stažené, jen občas z nich vyčnívají jednotlivé květy na delších stopkách. Kališní lístky kopinaté, na vrcholu zašpičatělé, 2,5–4(–4,5) mm dlouhé; korunní lístky chybějí nebo nepatrné; tyčinky 1–3(–5), prašníky před vypylením šedofialové; na vrcholu semeníku stylodia (volné čnělky) 0,2–0,4 mm dlouhá, od báze rozestálá a nazpět vyhnutá. Semena 0,6–0,8(–0,9) mm široká, bledě žlutohnědá až rezavě hnědá.
Záměny: Podobným druhem, za který je ptačinec bledý většinou zaměňován, je hojný ptačinec prostřední (Stellaria media). Ten se odlišuje většími, purpurově až tmavě hnědými semeny, častou přítomností bíle zbarvené koruny (která však i u tohoto druhu nezřídka chybí), delšími stylodii, která jsou v dolní části vzpřímená; obvykle má také širší, nahoře tupé kališní lístky, preferuje méně vysychavé hlinité půdy a roste nejen v jarním období, ale po celý rok. Porosty ptačince bledého lze díky jeho charakteristické žlutozelené barvě často rozeznat i na dálku, např. z tramvaje či auta; při bližším pohledu jsou jeho poléhavé porosty obvykle nápadně neuspořádané.
Ohrožení a ochrana: Až do roku 2012 byl ptačinec bledý u nás hodnocen jako silně ohrožený druh. Do aktuální verze Červeného seznamu (Grulich 2012) druh vzhledem ke své hojnosti zařazen nebyl, navíc je nyní hodnocen jako druh invazivní.
Stellaria pallida
Stellaria pallida
Stellaria pallida
Stellaria pallida
Fotografováno dne 28. 4. 2012 (Praha, Karlovo náměstí).