Syn.: Boletus cinereus Pers., Boletus floccopus Pers., Boletus strobilaceus Scop., Boletus strobiliformis Vill., Strobilomyces floccopus (Vahl ) P. Karst., Strobilomyces strobiliformis Beck – hřib šiškovitý, šiškovec černý, šiškovec šupinatý
Čeleď: Boletaceae Chevall. – hřibovité
Strobilomyces strobilaceus
Rozšíření: Je rozšířený v celém mírném pásmu severní polokoule.
Ekologie: Vyrůstá v červenci až říjnu v jehličnatých a smíšených lesích, méně často i v listnatých lesích pod buky, od nížin do hor.
Strobilomyces strobilaceus
Popis: Klobouk má průměr 5–13 cm, v mládí je polokulovitý, později vyklenutý až ploše rozložený. Povrch klobouku je umbrově hnědý, taškovitě pokrytý tlustými plstnatými šupinami, na koncích až černé barvy, částečně odstávajícími, mezi nimi je pokožka světlejší, někdy až bělavá. Okraj klobouku je v mládí podvinutý, spojený s třeněm vatovitým závojem, který se později trhá, zanechává na okrajích vatovité zbytky a na třeni pomíjivý prsten. Rourky jsou v mládí bělavé, později šedohnědé, na řezu se zbarvují do červena. Póry jsou stejně zbarvené jako rourky, ve stáří velké, hranaté, hnědnou, otlačením červenají až černají. Třeň je 7–20 cm dlouhý, 1–3 cm tlustý, válcovitý, často prohnutý. Je zbarvený stejně jako klobouk, nad prstenem je podélně rýhovaný, pod prstenem je pokrytý vláknitými šupinami, při poranění červená až postupně černá. Dužnina je masitá, suchá, pružná, ve stáří v klobouku spíše vatovitá, ve třeni velmi tvrdá. Na řezu se dužnina zbarvuje oranžově červenou barvou, postupně tmavne až černá. Vůně je houbově zemitá, chuť v mládí mírná, ve stáří nepříjemná. Výtrusný prach je černohnědý, výtrusy hnědé, téměř kulovité, se síťovitou ornamentikou,10–15 × 9–12 µm velké.
Strobilomyces strobilaceus
Záměny: Tmavou šupinatou pokožku klobouku má také lošák jelení (Sarcodon imbricatus), ten má ovšem místo rourek ostny.
Využití: Je to jedlá houba nižší kvality, mladé plodnice je možné přidávat do směsí.
Strobilomyces strobilaceus
Fotografováno dne 19. 7. 2009 (u Roztok).