Syn.: Agaricus esculentus Wulfen, Collybia esculenta (Wulfen) P. Kumm., Marasmius esculentus (Wulfen) P. Karst., Pseudohiatula conigena var. esculenta (Wulfen) M. M. Moser, Pseudohiatula esculenta (Wulfen) Singer
Čeleď: Marasmiaceae Roze ex Kühner – špičkovité
Strobilurus esculentus
Rozšíření a ekologie: Objevuje se velmi hojně v únoru až květnu, v přirozených smrčinách i smrkových monokulturách, na nevápenatých půdách, v pásmu od nížin do hor. Roste na spadaných smrkových šiškách, nejlépe zapadlých těsně pod zem, obvykle ve větším počtu z jedné šišky. Někdy se objeví i na podzim.
Popis: Klobouk je široký většinou 1– 2,5 cm, někdy až do 4 cm. Zpočátku je vyklenutý, brzo však ploše rozložený, až zvlněný, někdy s hrbolem. V mládí může mít skoro bílou barvu, později šedookrovou, šedohnědou, až tmavě hnědou. Je hladký, lysý a velmi tence masitý, za vlhka prosvítají lupeny. Lupeny mají nejprve bílou, později šedavou barvu, jsou husté, u třeně vykrojené. Dužnina je bělavá, má slabou houbovou vůni a mírnou chuť. Třeň je hladký, pružný, lysý, jen podzemní část je chlupatá. Je tenký, široký jen 1–2 mm, dlouhý 2–10 cm, délka závisí na hloubce uložení šišky v zemi. Barvu má na vrcholu bílou, směrem k bázi okrovou až červenohnědou. Výtrusný prach je bílý, výtrusy elipsoidní, velikosti 4–6 × 2,5–4 µm.
Záměny: Podobné jsou dvě další hojné drobné penízovky, které ale rostou z borových šišek. Je to penízovka provázková (Strobilurus stephanocystis), která je také jedlá a penízovka nahořklá (Strobilurus tenacellus), pro svou hořkou chuť nejedlá.
Poznámka: Je to dobrá jedlá houba, i když velmi drobná, je vhodná do polévek a do omáček. Je to jedna z nejčasnějších jedlých jarních hub.
Strobilurus esculentusStrobilurus esculentus
Strobilurus esculentus
Fotografováno dne 29. 3. 2008 (Příhrazské skály).