Bludný kořen, otvírací bylina, všehoj, zlaté kapradí a celá řada dalších roztodivných rostlin zapustila své kořeny hluboko do našich představ o světě – přinejmenším jsme o nich alespoň všichni slyšeli. Obvykle se jim smějeme, dnešní botanika si přece dokáže s pověrami rázně poradit: všechno změří, zváží, spočítá chromozomy, spolehlivě určí zastoupení chemických látek… Ale stejně si někdy říkám, že to pořád ještě není tak úplně všechno, co bychom mohli o rostlinách vědět.
I proto jsme pro ctěné čtenáře BOTANY.cz připravili tuto novou rubriku o rostlinách podivných, magických, mýtických. Nechceme v ní přícházet s bombastickými informacemi o doložení existence těchto rostlin, to nás skutečně ani ve snu nenapadne. Chtěli bychom vám jen přiblížit, jak významnou roli hrály rostliny v životě našich předků – byla jednoduše tak ohromná, že si o nich dokonce vyprávěli mýty a pověsti.
No a u kterých rostlin začít, než u těch snad ze všech nejznámějších, tedy u biblického stromu života a u jeho souseda, který se stal údajnou prapříčinou všech našich strastí – u stromu poznání dobrého a zlého.
Strom

Strom

A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil.
Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.
– Genesis 2, 9.
A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“ – Genesis 2, 16–17.
Při potoku na obou březích vzejde rozličné ovocné stromoví, jemuž nebude vadnout listí, jež nepřestane plodit, ale každý měsíc přinese rané plody, neboť vody, které je zavlažují, vytékají ze svatyně. Jeho ovoce bude sloužit za pokrm a jeho listí jako lék. – Ezechiel 47, 12.
Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka: každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy. – Zjevení Janovo 22, 2.

Zmínky o stromu života tedy najdeme v Bibli jak ve Starém (knihy Genesis a Ezechiel), tak v Novém zákoně (Zjevení Janovo). Pokaždé je strom umístěn v blízkosti boží, nejdříve v rajské zahradě, potom uprostřed Kristova města na břehu řeky živé vody. Měl to být strom listnatý, neopadavý, zároveň permanentně plodící. Jeho listy byly používány k léčebným účelům. Další bližší údaje o jeho podobě už bohužel nenajdeme.
Jiné je to však se stromem poznání. Ten je sice zmíněn v Bibli jen v 1. knize Mojžíšově – jedná se tedy výhradně o strom dávného Edenu – jeho větší věhlas ale zřejmě nutil k vytvoření konkrétnějších představ i o jeho podobě.
V dnešním obecném chápání se strom poznání nezřídka pojí s představou jabloně (ostatně i celý středověk tvrdil Mala mali malo mala contulit omnia mundo). V samotné biblické pasáži však není o jablku ani slovo. Obraz jablka jako symbolu hříchu je jistě mnohem mladší. Latinský výraz pro jablko malum neoznačoval pouze námi známé jablko, také broskvoň plodila malum (tedy malum persicum), malum granatum bylo zase jménem pro granátová jablíčka marhaníku, malum citreum označovalo citron a malum cydonium plod kdouloně.
Na velmi zajímavé a zároveň krásné ilustraci z Velislavovy bible, která vznikala v letech 1325–49, je strom poznání jabloni také nepodoben. Plody sice mají tvar malvic, ale habitus stromu je zcela odlišný, větvením připomíná spíše dřevinu popínavou. Pokud by tedy mělo jít o nějakou dřevinu z čeledi růžovitých, ke které patří i jabloň, šlo by spíše o samotnou růži. Té by však zase scházely ostny. Na plodech dřeviny zaujme barevnost – malvice jsou červeno-bílé – těžko říci, ve které polovině bylo ukryto poznání dobré, ve které zas poznání zlé.
Je tedy jisté, že s identifikací stromu poznání z Velislavovy bible příliš neuspějeme. Snad se nám ale alespoň podařilo trochu narovnat charakter jablku.