Armen Leonovič (Армен Леонович) Tachtadžjan (Тахтаджян, Takhtajan, Takhtajian, Takhtadjan, Takhtadzhian, Tachtadschjan) se narodil dne 10. června 1910 (gregoriánský kalendář, 28. 5. juliánský kalendář), v obci Šuša v Náhorním Karabachu, zemřel 13. listopadu 2009, v Sankt Petersburgu. Byl to velmi významný ruský botanik arménského původu.

Pocházel z arménské rodiny, kde bylo vzdělání vždy důležité. Děd se narodil v Trabzonu (Trapezunt) v Turecku, získal vzdělání v Itálii a uměl několik jazyků. Otec se narodil v Batumi, vystudoval v Petrohradě Vysokou školu zemědělskou a jako agronom pracoval na farmách ve Francii, Švýcarsku a Velké Británii. Vzdělání si rozšířil o obor chov ovcí a odstěhoval se do Šuši, centra chovu ovcí v Zakavkazsku. Nakonec se ale stal učitelem němčiny na střední škole a v arménském semináři. Ovládal němčinu, francouzštinu, angličtinu, ruštinu, gruzínštinu a azerbajdžánštinu. V roce 1918 se rodina před hrozbou pogromu přestěhovala na sever Arménie.
Armen Tachtadžjan měl od dětství zájem o přírodu, který podporoval na střední škole v Tbilisi i učitel A. K. Makajev (1896–1962), autor slovníku jmen rostlin v gruzínštině, ruštině a latině. Bral ho na exkurze a učil ho určovat rostliny. V roce 1928, po skončení střední školy, odjel Tachtadžjan do Leningradu. Navštěvoval přednášky na fakultě biologie Leningradské univerzity, např. morfologii rostlin, kterou přednášel V. L. Komarov (1869–1945). Roky 1929–31 strávil na biologické fakultě Jerevanské univerzity a v roce 1931 se vrátil do Tbilisi. Na Všesvazovém institutu subtropických kultur (VISK) vystudoval botaniku u D. I. Sosnovského (1885–1952), významného systematika, floristy a znalce flóry Kavkazu. Po skončení studií v roce 1932 začínal jako laborant v suchumském subtropickém oddělení Všesvazového institutu užité botaniky a nových kultur (dnes Všeruský institut rostlinné výroby N. I. Vavilova). Ve stejném roce získal místo vědeckého pracovníka v Přírodovědecko-historickém muzeu Arménie. Sbíral rostliny pro muzejní herbář a při jejich zpracovávání dojížděl konzultovat do leningadských herbářů a knihovny Botanického ústavu. V roce 1934 vyšla jeho první práce K ekologii Ceratocarpus arenarius. Od roku 1935 pracoval jako starší vědecký pracovník v herbáři Biologického ústavu Arménské pobočky Akademie věd SSSR. V létě 1935 ho Sosnovskij doporučil N. I. Vavilovovi (1887–1943) jako průvodce při expedici údolím řeky Araks. Už v roce 1936 se podílel na výuce systematiky a geografie rostlin (především o rostlinstvu Arménie) na Jerevanské univerzitě. V lednu 1938 obhájil v Leningradě kandidátskou disertační práci Kserofiľnaja rastitělnosť skeletnych gor Armenii. Následovala jeho první knižní publikace Botaniko-geografičeskij očerk Armenii (1941). V roce 1941 byl povolán do armády, ale „naštěstí“ onemocněl těžkou formou malárie a byl demobilizován. Vrátil se do Jerevanu a pokračoval ve vědecké práci, v roce 1943 obhájil doktorskou disertační práci Evoljucija placentacii i filogenija vysšich rastěnij a stal se profesorem Jerevanské univerzity, také pracoval v Jerevanské botanické zahradě. Po založení samostatné AV Arménské SSR (1944) přešel do akademického Ústavu botaniky a na návrh akademika Komarova se stal jeho ředitelem. V roce 1946 se účastnil založení Arménské geografické společnosti a stal se jejím prvním prezidentem. Když v roce 1948 dosáhlo i do Jerevanu Lysenkovo (1898–1976) tažení proti genetice a jejím zastáncům, Tachtadžjan byl v srpnu obviněn z mendelismu a weismanismu a zbaven funkcí. Přesto se stal v listopadu 1949 profesorem na katedře morfologie a systematiky rostlin na fakultě biologie a studia půdy Leningradské univerzity. V letech 1951–54 byl dokonce děkanem fakulty. Od roku 1954 spolupracoval s Botanickým ústavem AV SSSR, kde vedl oddělení paleobotaniky a od roku 1963 oddělení vyšších rostlin, na univerzitě přednášel do roku 1961. Velký význam pro jeho vědeckou práci měla účast na expedici do Tichomoří v roce 1971. Viděl zde v přírodě různé vývojové typy kvetoucích rostlin a nasbíral materiály na ostrovech Fidži, Samoa, v Singapuru, na Nové Guineji, Nové Kaledonii, Novém Zélandu a v Austrálii (na Fidži roste Degeneria vitiensis, rostlina s velmi starobylým typem květu).
Флористические области Земли
Další důležitou událostí byla organizace XII. mezinárodního botanického kongresu, který se konal v Leningradě ve dnech 3.–10. 6. 1975. Od roku 1970 byl předsedou organizačního výboru a koordinoval celou přípravu kongresu, kterého se účastnilo přes 5000 lidí. Na kongresu byl oceněn funkcí v Mezinárodním svazu biologických věd a Mezinárodní asociaci taxonomie rostlin. V té době byl už zahraničním členem Národní akademie USA (od 1971), Finské akademie věd (1971), Německé akademie přírodovědců „Leopoldina“ (1972), členem Linnean Society v Londýně (1967) a jiných vědeckých společností, prezidentem Všesvazové botanické společnosti (od 1973). V letech 1976–86 byl ředitelem Botanického ústavu AV SSSR (dnes Komarovova botanického ústavu). V roce 1978 vydal velmi významné pojednání o fytogeografii Florističeskije oblasti Zemlji, které bylo později přeloženo i do angličtiny (Floristic Regions of the World, 1986). Právě Tachtadžjanův systém je i východiskem pro současné floristické členění Země na BOTANY.cz. Podílel se na mnohadílné encyklopedii Žizň rastěnnij (1980–82), byl redaktorem dílů věnovaných kvetoucím rostlinám (5. a 6. díl). Spolupracoval na dílech Flora Armenii (1954–2001), Flora Jerevana (1972), Iskopajemyje cvetkovyje rastěnija SSSR (1974), Sravniteľnaja anatomija semjan (1985–2000), Konspekt flory Kavkaza (2003–06). Napsal více než 20 monografií a více než 300 vědeckých článků. Tématem jeho prací jsou systém a původ kvetoucích rostlin, morfologie rostlin, paleobotanika, květena Kavkazu, botanicko-geografická regionalizace Země. K nejdůležitějším pracím patří:

  • Морфологическая эволюция покрытосеменных – Morfologičeskaja evoljucija pokrytosemennych (1948)
  • Высшие растения – Vysšije rastěnija (1956)
  • Die Evolution der Angiospermen (1959)
  • Основы эволюционной морфологии покрытосеменных – Osnovy evoljucionnoj morfologii pokrytosemennych (1964)
  • Flowering plants: Origin and Dispersal (1969)
  • Система и филогения цветковых растений – Sistema i filogenija cvetkovych rastěnij (1967)
  • Происхождение и расселение цветковых растений – Proischožděnije i rasselenie cvetkovych rastěnij (1970), v německém překladu Evolution und Ausbreitung der Blütenpflanzen (1973)
  • Флористические области Земли – Florističeskije oblasti Zemlji (1978)
  • Система магнолиофитов – Sistema magnoliofitov (1987)
  • Evolutionary Trends in Flowering Plants (1991)
  • Diversity and Classification of Flowering Plants (1997)

Poslední prací byla příprava nového vydání Flowering Plants (2009) s novou verzí systému, která již přihlížela k novým objevům molekulární fylogenetiky. Tachtadžjanův systém klasifikace kvetoucích rostlin se zdůrazněním fylogenetických vztahů má mnoho společného se systémem amerického botanika A. Cronquista (1919–92). Oba autoři si dopisovali a navzájem se ovlivňovali, Cronquistův systém se liší především šířeji pojatými vyššími taxony.
Tachtadžjan byl oceněn např. v roce 1981 státní cenou SSSR, v roce 1990 titulem Hrdina socialistické práce, ale také cenami zahraničními, např. cenou H. A. Gleasona (1997), cenou R. Allertona (1990) aj.
Oficiální botanická autorská zkratka je TAKHT. Na jeho počest byly pojmenovány např. paleobotanický rod Takhtajanodoxa, z žijících rostlin rody Takhtajania (čeleď Winteraceae), Takhtajaniantha (čeleď Asteraceae), Takhtajanianthus (synonymum pro Rhanteriopsis, čeleď Asteraceae), Takhtajaniella (čeleď Brassicaceae) a také mnoho druhů, např. Centaurea takhtajanii.
Система магнолиофитов
Система магнолиофитов