Kdo by neznal obrázky půvabné bílé stavby mauzolea v indické Ágře a neslyšel jeho příběh! Méně je známo, že Tádž Mahal je celý komplex staveb a zahrad. Je součástí světového dědictví UNESCO a v roce 2007 byl zařazen mezi sedm novodobých divů světa. Naše následující trochu neobvyklá fotografie dokumentuje podobu této jinak velmi romantické památky v době nezbytných rekonstrukčních prací.
Tádž Mahal
Mauzoleum nechal vystavět mughalský vládce Šáhdžahán (vládl v letech 1628–58) na památku své milované ženy Ardžumand Banu Baygam, které se říkalo také Mumtáz Mahal (Perla paláce). Ta se stala jeho manželkou už v roce 1612 a zpočátku byla jen jednou ženou z mnoha v jeho harému. Brzy si ji ale vládce velmi oblíbil, doprovázela jej na výpravách, radil se s ní o státních záležitostech. Měli spolu 14 dětí; při porodu posledního z nich Mumtáz Mahal zemřela, tehdy jí bylo pouhých 36 let. Šáhdžahán vyhlásil dvouletý státní smutek a učinil slib, že postaví pomník hodný její památky. Nechal si povolat stavitele, umělce a kaligrafy z Persie, Turecka, Samarkandu, Benátek i Francie. Tádž Mahal se stavěl 22 let (1632–54) a na jeho stavbě se podílelo 20 tisíc dělníků.
Tádž Mahal
Budovy z červeného pískovce a mramoru stojí v zahradách. Celý komplex zaujímá plochu 567 × 305 m (asi 17,5 ha), zahrady jsou ze tří stran obklopeny zdmi z červeného pískovce, na čtvrté straně je nábřeží řeky Jamuna. Po vstupu velkolepou bohatě zdobenou hlavní branou na jižní straně se otevře pohled na čtvercovou zahradu symetricky protkanou sítí cest a vodních kanálů lemovaných cypřiši; ve výhledu se na vysoké platformě jakoby vznáší bělostná budova mauzolea obklopená čtyřmi minarety. Na západní straně doplňuje scenérii mešita z červeného pískovce a symetricky na východní straně stejná stavba, která sloužila pravděpodobně jako karavanseráj. Menší pavilony z červeného pískovce jsou i na koncích vodních kanálů kolmých na hlavní směr, jeden z nich slouží nyní jako muzeum.
Tádž Mahal
Samotné mauzoleum z bílého mramoru stojí na čtvercovém podstavci, v rozích se čtyřmi čtyřicetimetrovými minarety. Je považováno za jednu z nejelegantnějších a nejharmoničtějších staveb na světě. Hlavní budova je osmiboká, tyčí se do výšky 72 m a je završena mohutnou dvojitou kupolí vysokou 44 m. Stěny mauzolea jsou zdobeny květinovými a abstraktní motivy – reliéfy, inkrustacemi z drahých kamenů (technika pietra dura) a kaligrafickými nápisy, které jsou provedeny černým mramorem. Uvnitř uprostřed dómu nad malou kryptou je umístěn kenotaf Mumtáz Mahal a po straně kenotaf Šáhdžahána. Kenotafy jsou orámovány osmibokým ažurovitým hrazením z bílého mramoru s filigránovými květinovými motivy.
Tádž Mahal
Umístění kenotafu Šáhdžahána je jediným rušivým prvkem v jinak dokonalé symetrii stavby, která byla původně určena pouze pro Mumtáz Mahal. Podle legendy si chtěl Šáhdžahán pro sebe postavit na druhém břehu řeky Jamuny stejné mauzoleum z černého mramoru, ale jeho syn Aurangzéb jej sesadil z trůnu a uvěznil v Červené pevnosti v Ágře, odkud se směl na Tádž Mahal pouze dívat. Po smrti jej syn dal pohřbít vedle manželky v Tádž Mahalu. Za řekou, na místě zvaném Mahtab Bagh (měsíční zahrada) byl nalezen načernalý mramor, který legendu podporuje. Ale byla tu i zrekonstruovaná část vodní nádrže, která byla navržena tak, aby se v ní bílé mauzoleum odráželo tmavě.
Tádž Mahal
Zahrada zpodobňuje perské pojetí ráje – v textech z mughalské éry je ráj popsán jako nádherná zahrada, protkaná říčními toky, jež směřují na všechny světové strany. Vodní kanály zahradu Tádž Mahalu rozdělují na čtyři symetrické čtvercové sekce, uprostřed s vodní nádrží, která symbolizuje jezero hojnosti. Čtvercové sekce byly dál děleny do čtvercových záhonů, původně osázených květinami, růžemi a ovocnými stromy, dnes nahrazenými trávníkem. Stromy lemují okrajové části zahrady tak, aby nerušily centrální výhled na mauzoleum.
Tádž Mahal
Záhony květin už dnes v zahradách Tádž Mahalu nenajdeme, ale na reliéfech a inkrustacích v mramorových stěnách je květin nesčíslně. Často se opakuje motiv kosatce, zde smuteční květiny.
Tádž Mahal
Ve stromořadích kolem cest v zahradě jsou vysázené okrasné stromy pocházející především z jihovýchodní Asie. V době naší návštěvy kvetl původem madagaskarský druh Delonix regia, jihoasijská Cassia fistula a středoamerická Plumeria obtusa.
Tádž Mahal
Silné zastoupení má zde domácí Polyalthia longifolia, dále jsou vidět zederach hladký (Melia azedarach), přesličník tichomořský (Casuarina equisetifolia), Swietenia mahagoni, Mimusops elengi, Brachychiton acerifolius, Ceiba speciosa, Bauhinia purpurea, Callistemon lanceolatus, Santalum album, Terminalia arjuna, Fernandoa adenophylla, Kigelia africana, Cassia javanica subsp. nodosa, Putranjiva roxburghii, Schleichera trijuga, Spathodea campanulata, Azadirachta indica, kaleda lysá (Pongamia pinnata), Crateva religiosa, Pterospermum acerifolium, Peltophorum pterocarpum, Neolamarckia cadamba, Bursera serrata, Morinda pubescens.
Tádž Mahal
Fotografováno dne 7. 5. 2016.